Rok utekl jako voda a je tu další ročník BFF. Opět rozdělen na dvě stage, tentokrát pojmenované Pardál stage a Budweiser Budvar stage. Tím je taky dané jaké pivo jsme na festivalu tentokrát mohli ochutnat. Návštěvnost letos opět slušná, vše ostatní při starém - festivalový standard, který mě osobně vyhovuje. Jediné co bych vytknul je absence zákulisí pro nás píšící a také (ne)přidělování fotopasů. Není pak kde dělat v klidu svou práci jako jsou domluvené rozhovory, fotky a tak. A také jsem se těšil na Biohazard, kteří nakonec vůbec na žádné turné nevyjeli. I tak ale slušné obsazení a musím opět sklonit poklonu pořadatelům, že festival v tak velké konkurenci stále drží v chodu na slušné úrovni.

Čtvrteční zahřívací kolo jsem nakonec kvůli pracovním závazkům musel vynechat i když Slobodná Europa a Záviš byl pádný důvod. Šéf byl ale žel proti. Vše tedy začalo pro mě až pátečním programem, který zahájili našláplí SPS, Endless, The Fialky a Plexis. Začátek jako hrom, festivalové osazenstvo se začalo teprve sjíždět. Na Shaark už se pařilo pořádně. WBTBWB na tuhle metalcore kapelu v Německu chodí doslova davy, klubové koncerty mají vyprodané. Nevím jak druhý den na WFF, ale tady mě nějak chyběla šťáva. To Rise Of The Northstar bylo jiné kafe. Těm to šlapalo až běda a i když je mám z desek řádně naposlouchané živě jsem je viděl poprvé. A příště na ně půjdu zase rád. XIII. Století za světla mají poloviční sílu, ale jsem za ně vděčný. Reckless Love a jejich sleazy hair metal, nebyl to můj šálek kávy. Arakain a Dymytry to je sázka na jistotu. Místo Walda Gangu, který pro nemoc Vládi Šafránka zrušil probíhající letní šnůru, nastoupil Trautenberk. Klatovská úderka v hlavním čase smetla všechno co jí stálo v cestě. Pro mě vrchol večera a smekám klobouk přes tím, co kapela předvedla. Už to rozhodně není žádná regionální partička, ale kapela o které ještě hodně uslyšíme.

V sobotu stíhám přijet na Šanov1, Radovan Šantrůček v dobrém rozpoložení a repertoár to je sázka u mě na jistotu. Jaksi Taksi a Cocote MInute taky super. E!E jsem slyšel při nedávném koncertě s kapelou Tři Sestry. Co dodat...Vždycky když Vás kluci poslouchám musím myslet na Bakču a na to jak je někdy život krutej....Limetal nejsou rozhodně žádní odpadlíci z Citronu, ale pěkně ostrá partička. Nakonec jsme na tom my fanoušci docela vydělali - Citron s Tarjou a Láďou plus našlápnutý Limetal. A pak už to jede jako na drátkách Salamandra, De Bill Heads, Dew-Scented nářez jako prase, pohodový Harlej, nádherní Orphaned Land....Cripper nějvětší nášleh dne. Živě je vidím poprvé a rozhodně taky ne naposledy. Dodo Doležal je taky sázka na jistotu. Sleazy Roxxx jsou jiná káva než Reckless Love v pátek. Pipes And Pints s Rafanem na kytaru rozjíždí úplný peklo. Na spíše metalovém festivalu mě reakce publika příjemně překvapuje. Pro sobotu toho mám dost a Ador Dorath jen poslouchám při odchodu k autu.

Nedělní program pro mě začíná Kryptorem, ostré partičky kolem Filipa. Kapela slaví 25 let od vydání první desky a rozjíždí pořádný hell. Hejtman partička motorheadovského střihu je pro mě balzámem na duši. Pak už první vystoupení Vildy Čoka tentokrát s jeho Bypass. Mimochodem s Vildou jsme nedávno dělali rozhovor a vůbec je to člověk mému naturelu hrozně blízký a považuji ho za spřízněnou duši. Zona A servíruje svůj festivalový set složený ze samých tutovek a já jsem v sedmém punkovém nebi. Prague Conspiracy taky mají venku novinku a tahle kapela šlape jako málokterá jiná. Jenom by si zasloužili vzhledem ke svojí kvalitě ještě větší popularitu a úspěch i v zahraničí. Rozhodně na to mají a je to kapela evropské kvalitě. A nastává moje srdcovka Nová Růže ufff taky nedokážu být ani moc objektivní, pro mě 50 minut naprosté nirvány. Deadlock propagují taky novou desku a narvali to do nás slušně. Doga je další tutovkou naší scény, kotel jak sviňa co víc si taková kapela může přát? Jury a jeho Konflikt, další punkové eso od bratrů ze Slovenska. Ty bych i přes únavu vydržel poslouchat klidně dvě hodiny. Doctora PP a Alkehol, který zaskakuje za Trautenberk, který si své odbyl už v pátek poslouchám už jaksi za odchodu, protože pracovní povinnosti volají.

Hodnocení festu? Vzhledem ke všem okolnostem jako je mimo jiné obrovská festivalová konkurence a omezené finance spokojenost a respekt k pořadatelům, že káru táhnou dál. Tak zase za rok!!!

https://www.basinfirefest.cz/

Akce proběhla. Myslíme, že úspěšně. Skvělý zvuk znásobil skvělé výkony muzikantů hrajících pro skvělé publikum. Možná je na místě krátké zhodnocení. Na poslední chvíli zaskakující Nighttwish tribute revival Klatovy byly překvapujícím rozjezdem. Výborný zpěv. Díky za zážitek. Myslím že neúčast Chai a záskok Nightwish se nakonec ukázalo jako přidaná hodnota akce. Pro většinu lidí bylo vrcholem festivalu odpolední vystoupení Odyssey. Vašek Běhavý byl unešený z kvality techniky. Dobrá nálada davu vyprovokovala i Honzu Nového Cimburu k žertování na pódiu. Samotné vystoupení byl uchu lahodící zážitek. Dynamika hry, vyzrálost, virtuozita hráčů a jeden hit za druhým. Pak Extraband a Jarda Soukup. Ví jak na lidi a umí s davem komunikovat. Před pódiem se vytvořil vroucí kotel, pod který jen přiložil své poleno Kabát revival Plzeň i následující Ukradenky. Pro všechny neznámá kápela Crystal Palace sice přibrzdila rozeskákaný dav, ovšem nabídla velmi zajímavý poslechový zážitek. Výborné výkony hráčů a zajímavé aranže. Lord představil pár písní z nové desky, která spatří světlo světa někdy v září - říjnu. Ostatní prominou, nejde o podrobný rozbor, jen o výron prvních pocitů z vydařené akce. Díky všem dobrovolníkům v pořadatelské službě, díky všem napáječům i krmičům, díky XXL systému (spešl Kájovi Mařákovi) za skvělý zvuk. Díky Petrovi Říhovi za nápad a jeho realizaci. Díky Alanovi za moderování. Díky muzikantům, kteří znovu rozdali kus svých srdcí a hlavně díky vám přátelé bigbítu.

Na webovkách BRK budou postupně zveřejňovány fotky z akce tak, jak je budeme dostávat. Již nyní první mobilní střípky.

https://www.brk.wgz.cz/

https://www.brk.wgz.cz/rubriky/fotogalerie/mobilni-od-lidi

Než se kdokoliv z nás nadál tak tolik očekávaný rockový festival v Hořicích je již minulostí a my si můžeme trošku připomenout, jak tyto dny 22. a 23. července, probíhalo. První den festivalu The Legends Rock Fest odstartovala v 16 hodin kapela Rain, která jako první potěšila fanoušky, kteří přijeli, aby si užili dvoudenní nářez rockové muziky v areálu U Věže vedle známé rozhledny Masarykova věž samostatnosti. Druhou kapelou, která přijala pozvání již po třetí, byla hardrocková smečka Black Bull. Podvečer patřil naší stálici, kapele Arakain, která byla založena v roce 1982 a úspěšně kraluje přes 30. let. Patří mezi jednoznačné přední legendy české rockové scény. V půl deváté večer pódium patřilo skupině, která vznikla na sklonku roku 2015. Zpěvák Fany Michalík, kytaristé Jaroslav Bartoň a Jiří Šperl a baskytarista Václav Vlasák opustili bubeníka a majitele ochranné známky na jméno Citron Radima Pařízka a založili novou formaci Limetal. Podle ohlasů fanoušků na koncert je pravdou to, že stál opravdu za to! Předposlední kdo v páteční večer vystoupil,byla skupina Doga. Když poprvé zavítala na 4. ročník The Legends Rock Fest měla její účast veliký úspěch. Večer pomalu a jistě gradoval do finale. Poslední kdo se v pátek s návštěvníky festivalu rozloučil, byla skupina Dymytry. Jejich skladby fanoušci znali doslova zpaměti a celý koncert své oblíbence poctivě doprovázeli. V roce 2014, 2015 a nově i v roce 2016 zvítězila v soutěži o divácky nejpopulárnější kapelu a patří tak mezi stálice festivalu. Sobota okolo jedenácté hodiny byla pro někoho z návštěvníků ještě půlnocí. Totiž po předchozím dni kdy poslední koncert odezněl jednu hodinu po půlnoci, se není čemu divit. Přesto se pod pódiem sešlo dostatek fanoušků, aby podpořili kapelu Fénix z Jičína. V okolí jsem zaslechla jak si návštěvníci vyměňují názory a zaslechla debate, která potvrdila, že Fénix byla dobra volba. Jejich koncert měl potřebnou energii, kterou tolik všichni potřebovali po předchozím dni. Dále se na pódiu vystřídaly po sobě kapely Five O'clock Tea a De Bill Heads, které zde na festivalu vystoupily poprvé. Samozřejmě nemohla chybět formace Komunál se kterou jejich skladby zpívaly snad všichni návštěvníci. Aleše Brichty skladba Slečna závist nebo Miloše Dodo Doležala Sybila, hodně potěšily nejedno rockerský srdce! Koncerty těchto dvou osobností naší hudební scény, byly opravdu zážitkem. Následující kapelu Traktor taky není třeba na The Legends Rock Fest představovat, vystupovala zde již dvakrát a i letošní jejich koncert si všichni užívali. Obvzlášt jeden asi pětiletý klučina, který všechny skladby, které zazněly, znal doslova zpaměti. Předposledním kdo na festivalu vystoupil, byla skupina Harlej, ta přijela s menším zpožděním, které občas potká na silnicích každého z nás. Závěr patřil formaci Debustrolz Mladé Boleslavi. Letos slaví 30. Let svého působení na hudební scéně a do jejího repertoáru patří zvuk motorové pily.

Pár slov na závěr

Závěr festivalu byl, jak se patří, ale co je důležité připomenout je opět poděkování nejen muzikantům za jejich úžasné koncerty, ale hlavně velký dík patří celému týmu v čele s hlavním pořadatelem Zdeňkem Lhotou. Bez jejich nadšení pro skvělou muziku by tady ten festival s domácí atmosférou určitě nebyl. Samozřejmě veliký dík patří všem partnerům festivalu, kteří velmi pomáhají.

Závěrem této reportáže použiji slova, která již byla vyslovená a hovoří za vše!

"Za čtyři ročníky, které jsou již minulostí (už i ten pátý) si zaslouží pořadatelé velkou pochvalu za perfektně připravené zázemí, výběr kapel a v neposlední řadě za velmi dobrou propagaci Hořic v Podkrkonoší."

Aleš Svoboda - starosta

"The Legends Rock Fest je pro mě velká srdcovka. Mám rád akce za kterými jsou vidět lidi, co to dělají srdcem a snaží se udělat maximum pro návštěvníky. A přesně taková parta okolo Rock Festu je."

Jan " Protheus" Macků, zpěvák Dymytry

Nebo úryvek co řekla i zpěvačka Lucka Roubíčková - Black Bull:

"Máme upřímnou radost, že se festival uchytil a roste, protože to je jen zpětná vazba na pečlivost pořadatelů, kteří nemyslí v první řadě na zisk, ale na muziku, fanoušky a i na nás muzikanty. Péče naprosto luxusní! Zkrátka tady je to bigbítové i obchodní srdce na správném místě! Pro nás určitě jedno z nejoblíbenějších míst kam se rádi vracíme! A publikum? Senzační!"

https://thelegendsrockfest.cz/

Rok uběhl jako voda a další ročník Mighty je už za námi. Zvučná jména na line-upu přibývala už od vánoc a tak nezbylo než se těšit na muzikou nabitý víkend. Stačilo si vybrat vstupenky, druh kempu, zajistit dovolenou a může se jet. Musím vyzdvihnout dobrou práci organizátorů, mají to za ta léta vymakané, až na drobné nedostatky ( třeba vždycky neobjednají ideální počasí...) je vše téměř dokonalé. Kdo chce hledat mouchy najde, ale organizovat tak velký festival není žádná legrace a fakt klobouk dolů před tím jak to zvládli.

Po příjezdu všude vládla pravá festivalová pohoda a relax mohl začít. Kromě muziky byla i spousta doprovodného programu, ten tu vypisovat nebudu, ale nikdo se rozhodně nenudil. Stejně tak výběr pití a jídla byl tak široký, že si musel vybrat opravdu každý.

Nebudu tu vypisovat všechny kapely co jsme viděli a slyšeli, celé tři dny jsem se bavil náramně a vybíral si, přebíhal, fotil, pil a tak vůbec......

V pátek toho bylo fakt dost, nebudu to tu fakt vypisovat. Nejvíc pro mě byli asi Meteors a The Bones, moc jsem si užil Juliana Marleye a večer se dorazil na Terrorgruppe a Los Fastidios. Ufff byl to i s cestou na fest docela zápřah.

Sobota pro mě jasná jednička Perkele, ale co si budeme namlouvat, spát jsem šel až v pět hodin ráno v neděli.....opět asi nemá smysl vypisovat, běhal jsem od jedné stage ke druhé a posluchal, bavil se a pil s přáteli.

Neděle už je vždycky typicky unavená, aspoň teda pro mě . Ale dobře jsem se vyspal a vyrazil do boje o další zážitky. Začal jsem Švihadlem a končil s Total Chaos, takže docházka skoro vzorná.....

Osobně jsem se tři dny bavil a uteklo to jako voda. Po stránce kapel jsem žádný objev neudělal, šel jsem na jistotu a za mě maxxximální spokojenost jak s letošním výběrem kapel, tak s jejich výkonem.

Pobavil jsem se měrou vrchovatou a myslím, že asi drtivá většina návštěvníků. Nezbývá než pomalu pokukovat po stránkách www.mightysounds.cz a těšít se na další ročník se šťastným pořadovým číslem 13!!!!

https://www.mightysounds.cz/

foto naleznete zde PROKLIK

Interview / DobBroMan

"www.radioblatna.cz

Mohl byste představit všechny členy vaší skupiny / projekt?

Ahoj, mé jméno je Nik DobBroMan z Berlína - DobBroMan je Bluesový projekt, který byl vytvořen v prosinci 2013,

Mám najaté hudebníky (Tom Hembruch - keybord), hraje i sóla a vyhrávky.

a vystupuji společně s kapelou (SLICK) Rolf: (E-kytara, B-VOC), Chris: (kontrabas, B-VOC), Nelson (bicí, B-VOC).

Řekni mi víc o své základně, domovině.

Základna pro DobBroMana je Berlín, to je místo, kde žiji, a tvořím hudbu.

Co myslíte, že byl váš největší úspěch?

DobBroMan N'N'Slick Band - největším úspěchem je hrát na festivalu Willofs. Jo tak to byl největší úspěch.

Projekt DobBroMan hraje některé převzaté skladby a některé vlastní písně. Prosím, řekněte nám trochu víc o svém programu.

DobBroMan je tvorba vlastních skladeb, ale je také inspirována tradt. Blues, duchovně od počátku roku 1930 / 40s ..., ale jde také o alternativní rock / Singer Songwritter až po Johnnyho Cashe.

Jaká je vaše nejoblíbenější písnička?

Johnny Cash - Hurt

Prosím, řekněte nám trochu víc o těchto písních:

"Píseň pro B.B."

Tuto skladbu DobBroMan napsal pro B.B. K inga. Jde o příběh jeho kytary - jmenovala se Lucille, pojmenoval ji po své ženě.

"Blues Boys Gone"

Tato skladba je o dítěti které pracuje v uhelném dole tak jako jeho otec, který v dole zahynul. Je to pohled dítěte. DobBroMan tuto píseň napsal pro "Louisiana Red" - jednu z mých oblíbených blues legend. tvrdost žití, pracovat jako dítě. Život a smrt, ... vše pomine a musí jít svou vlastní cestou dál.

"Rollin"

Tuto skladbu DobBroMan napsal jako pomalou bluesovou píseň s pomalou melodií, když je vše pryč - peníze, naděje, práce atd..... prostě vše. Máte si stále udržet víru a jít dál .

"White Horse"

Tato píseň hm - DobBroMan byl inspirován Cashem napsal "the Man in white", takže se mluví o zjevení z Bible, poslední dny, kdy přijde Anděl na bílém koni a bojuje za vás.

Jaké jsou vaše další plány?

Chci dotočit album a najít správné vydavatelství. Které by DobBroMan pomohli se více zviditelnit. Klidně vydavatelství v zahraničí.

Prosím, řekněte nám více o svých plánech v České republice.

DobBroMan by rád přijel do České republiky. Na koncerty a festivaly. V roce 2017.

Jaký je váš oblíbený nápoj a jídlo na turné?

DobBroMan rád zkouší domácí kuchyni a tradiční jídla, ryby, vegetariánská. No a voda a whisky.

Čemu DobBroMan dává přednost - festivaly nebo koncerty.

DobBroMan rád hraje obojí, malý i velký, všechno v pohodě.

Prosím, řekněte nám něco o následujících městech: Berlín, Kaufbeuren, New York, Varšavě a Vídni.

DobBroMan se cítí doma v Berlíně, Kaufbeuren - chybí mi moje bývalá kapela, nikdy jsem nebyl v New Yorku, Varšava tam bych se chtěl vrátit - hraje se vždy pro spoustu lidí, Vídeň má jednu z nejkrásnějších architektur v Evropě.

dobbroman.weebly.com

www.facebook.com/nikdobbroman/

https://soundcloud.com/dobbroman-music

-----------------------------------------------------------------------------------------

Radio Blatna - Interview / DobBroMan

" www.radioblatna.cz

Could you introduce all the members of your group / project?

Hallo my Name is Nik DobBroMan from Berlin - DobBroMan is a Blues Project that is been formed in Dec. 2013,

I have side musicians (Tom Hembruch - keys), but also play Solo.

and perform together with the Band (SLICK) Rolf: (E-Guitar, B-Voc), Chris: (Upright Bass, B-Voc), Nelson: (Drums, B-Voc).

Tell me more about your basic place (location), please.

DobBroMan home is Berlin, that is where I live and record music.

What do you think your biggest success was?

DobBroMan N´N´Slick Band - biggest success is to play Willofs a German Festival.

The project DobBroMan plays some covers and some own songs. Please tell us a little bit more about your programme.

DobBroMan is writting his own Songs, but is also inspired of tradt. Blues, Spiritual from the early 1930/ 40s...

but goes also to the the Alternative Rock / Singer Songwritter up to Johnny Cash.

What is your absolute favorite song?

Johnny Cash - Hurt

Please, tell us a little bit more about the following songs:

"Song for B.B."

DobBroMan wrote that Song after the news of BB King´s pass away got me... so it got the Story of BB King run for his Guitar in the fire

almost lost his life - called her Lucille after a woman.

"Blues Boys Gone"

that Song DobBroMan wrote so it is about Child labour, hard working in Coal mine, losing his father in the coal mine accident

DobBroMan wrote this song for "Louisiana Red" - one of my Blues legend and his hard live, working as a kid

I had the Chance to play Guitar with backstage.- live and death, ... pass away and have to go your own way now.

"Rollin"

DobBroMan wrote that Song as a slow Blues tune, when money and hope, jobs all is gone...

you still have to keep the faith and keep on Rollin

"White Horse"

This Song - DobBroMan was inspired by the Bokk Johnny cash wrote "the Man in white", so it is talking about the revelation in the Bibel,

the last days when a Angel comes on a white horse and fights for you.

What are your next plans?

DobBroMan will finish new Song and recordings for a forthcoming CD / Album - find a right Label for release

Please, tell us more about your plans in the Czech Republic.

DobBroMan would love to come and play Shows and Festivals in the Czech Rep. in 2017.

What is your favourite drink & food on a tour?

DobBroMan likes to try out the homemade Cakes and traditional Food from the Touring Country / Fish, Vegetarian.

Water & Whiskey

The most groups like festivals (like Hurricane, Rock am Ring, Sziget etc.). What does your group prefer? (small venues, or big festivals, and why?)

DobBroMan likes to play both, small, big all cool.

Please, tell us about the following cities: Berlin, Kaufbeuren, New York, Warsaw, and Vienna.

DobBroMan feels home in Berlin, miss his Band from Kaufbeuren, never been to NY,

Warsaw I´d like to return - great musician there, Vienna has one of the most beautiful architecture in Europe.

dobbroman.weebly.com

www.facebook.com/nikdobbroman/

https://soundcloud.com/dobbroman-music

ROZHOVOR S PETREM LŰFTNEREM U PŘÍLEŽITOSTI VYDÁNÍ JEHO DEBUTOVÉHO ALBA

Vychází ti tvoje první deska, jaká je?

Jaká je? To je zásadní a nelehká otázka. Jsem přesvědčen, že je dobrá z mnoha důvodů. Když začnu

tím hudebním, tak nemůže být pochyb! Hudební um na několik nástrojů na ní představí Xindl X, kytary

Lukáš Bundil, bicí má na starost Emil Valach, basu Radim Genčev a kontrabas Martin Říhovský.

Všichni jsou z party Xindla X, vynikající muzikanti, ale i lidé, se kterými jsem rád i po lidské stránce.

Nesmím zapomenout na Martina, se kterým jsem se potkal před necelými dvěma lety v Ústí a byl

prvním stálým členem mojí kapely a doprovázel mne na sólo akcích. Všechno nahrávání, míchání a

tak dále měl na starost Jiří Mašek z vydavatelství Goodday Records. No a co se týká textů - když

tvořím písničky, snažím se psát texty, které mají hlavu a patu a dle ohlasů z publika vím, že fungují.

Pevně věřím, že moje písničky nebudou nikoho nudit.

Vzpomínáš na svoje první hudební vystoupení? Kde a kdy to bylo?

Na to se zapomenout nedá. Premiéru jsem si odbyl v letním kině na festivalu Labské Léto 31. srpna

v roce 2013, kde mě sledovalo asi 8 tisíc diváků. Do té doby jsem byl zvyklý jako harmonikář

maximálně na šedesát lidí ze svatby. Tenkrát jsem si ještě neuvědomoval, do čeho jdu, takže o to

veselejší to bylo.

Labské léto byla tvoje první velká zkušenost. Měl jsi trému a vzpomínáš, kolik skladeb jsi hrál?

Vlastně ani nevím, jestli jsem si to užil, byl jsem tenkrát opravdu strašně nervózní, především když

jsem vylezl na pódium a viděl tu masu lidí a moc si toho ze svého vystoupení nepamatuji, asi jsem byl

v transu. Hrál jsem jen dvě písničky. Tenkrát jsem měl za úkol složit nějakou písničku o moderátorech,

kteří to uváděli, aby bylo veselo. Věděl jsem dlouho, že ten festival se bude konat, ale necelý týden

před tím se mě v ranní show zeptali právě oni, jestli bych tam chtěl vystoupit a já vždycky rád

odsouhlasím podobně ztřeštěné kroky do neznáma. Ale byl to krok důležitý, tam jsem se seznámil

s Xindlem X, který šel na plac hnedle po mě.

Jel už jsi několik turné s Xindlem X, spolupracoval s tebou i na desce. Jak to funguje? Doplňujete

se?

Kdybych to měl říct stručně, tak Xindl X je pro mě už přes dva roky jednou velkou motivací, obdivuji ho

nejen po umělecké stránce, možná by se dalo říct, že není jiného člověka v mém životě, který by mě

inspiroval tak silně jako právě on. Ondra jestli mě doplňuje, to určitě, řekl bych, že mi doplňuje

hudební vzdělání ve všech směrech, díky tomu pozoruji velké zlepšení všeho, co dělám a co souvisí

s hudbou, dokáže třeba i vymyslet doprovody na akordeon, který by třeba leckterého harmonikáře

nenapadly, díky němu jsem se na ten nástroj začal opravdu tvrdě drtit . A jestli ho doplňuji já? No tak

minimálně někdy tou mojí harmonikou na jeho akcích! :)

Urazil jsi velký kus cesty. Proč ses rozhodl vyměnit vysněné povolání, které jsi vystudoval, za

koncertní podia?

Těžko říct jestli jsem ho vyměnil, když jsem profesionálního myslivce dělal jen jako praktikant. Vlastně

zkoušky jsem si udělal už v 18ti letech, pak jsem myslivost vystudoval na Lesnické fakultě na ČZU

v Praze, tam jsem dosáhl nejvyššího možného mysliveckého vzdělání u nás a hned jsem se vydal jí

studovat dál do Bavorska na lesnickou fakultu ve Freisingu a zkušenosti sbíral o rok později daleko

odtud na jihu Finska. Myslel jsem si tehdy, že o člověka, který ji rozumí, má znalosti z praxe a mluví

plynule německy a anglicky bude zájem, ale nebyl, takže jsem po letech růžových představ vystřízlivěl

a uvědomil jsem si, že život bude asi větší boj. No a do toho hledání práce jsem byl tlačen příbuznými,

abych šel nahrát svou první písničku, kterou jsem měl. Nechtělo se mi, protože nejlevnější nahrání

jsem měl vypátraný za 500 Kč a řikal jsem si tehdy, jestli má cenu vyhodit pětikilčo za něco, co třeba

ani nemá smysl. Nakonec se to ukázalo jako nejlepší investice mého života a ta částka je pro mě dnes

neskutečně směšná. Tedy neměl jsem tehdy práci, ale měl jsem našetřeno ze zahraničí, spočítal jsem

si, že s tím co mám, by mi to při skromném zacházení s financemi mohlo vydržet i na dva roky času

k hledání vytoužené práce. A po setkání s Xindlem X a po přesvědčení moderátorů Kamila Bílskýho a

Jitky Mesárošové, abych odtud neutíkal za prací do ciziny, ale zůstal a hrál, tak jsem se rozhodl, že

zkusím tento veškerý volný čas věnovat hudbě a skutečně jsem byl rok a půl bez pravidelného příjmu a

žil jen hudbou. Nakonec jsem začátkem roku 2015 nastoupil do rádia, kde pomáhám s programem

a dramaturgií a myslím, že jsem tak hudební kruh uzavřel i z té druhé stránky. Nic bych neměnil, teď

už je mi myslivost opět jen koníčkem a hudba aktuálně tím hlavním smyslem života.

Tvoje první zatím nejznámější skladba vznikla uprostřed hlubokých finských lesů a jezer a byla o ne

zrovna nejlepším příkladu ekologického města u nás - Ústí nad Labem. Proč? Inspiroval tě právě ten

kontrast?

Ten vznik je vtipný. Vlastně jsem jí napsal ve městě Nokia, tohle město skoro každý Čech zná a pomalu

ani neví odkud.  Konala se tam velká výroční konference, kam se sjely ty největší hlavy lesnictví a

myslivosti z celého Finska. Bohužel se ale dva dny vedla pouze ve finštině, takže jsem zpozorněl jen

akorát tak, když se řekla v překladu slova jako los, rys, psík mívalovitý, nebo se pozdravilo, tento jazyk

nikdy patrně ovládat nebudu. Tak jsem si během této konference vzal tužku a papír a během třičtvrtě

hodiny jsem napsal svůj první song. Byl o Ústí. A nijak jsem to neplánoval, nějak to přišlo. Spousta

zdejších lidí na město nadává a haní ho. Já jsem si ale po dvou letech v cizině uvědomil, že mi chybí a

že ho mám strašně rád, jenže ho nezdobily zrovna kladné titulky, které jsem z ciziny přes internet

hltal. No a zjistil jsem, že se to dá krásně zrýmovat. Nikdy před tím jsem písničku nenapsal a když jsem

se vrátil další den zpátky do své chajdy v lese, čapl jsem harmoniku a tam jsem jí dopiloval i hudebně,

tak jak jsem si myslel, že by to mohlo vypadat. Takže mě inspirovaly hlavně asi i ty naše ústecký

problémy, zaviněnými mocipány z magistrátu, z nichž někteří tam stále ještě sedí a dělají si stále

obyčejných lidí "dobrej den". Ústí nad Labem není na první pohled město jako ze škatulky, ale má

duši, kterou pociťuje naneštěstí velmi malé množství místních obyvatel a když už jsem u nich, tak

prostředí které mě přitahuje netvoří jen mé oblíbené ulice, vzpomínky a poloha města ale právě

všichni ti lidé, které mám rád. Štěstí bych nechtěl hledat nikdy na jiném místě na světě.

Jaké jsou tvé další cíle a sny?

Možná nejsem úplně skromný člověk, tak bych měl brzdit emoce, ale teď když zjišťuji jak je hudba

krásná... Nejbližší cíl je jasný, bavit lidi svou hudbou po celém Česko-Slovensku a hrát pokud možno

třeba bez přestávky, jo, to si myslím, že je můj aktuální a nereálný cíl. :) Věřím, že i album bude přijato

kladně a k tomu pomalu přibývají další nové kousky, protože mám stále silnější tendenci zachycovat

postřehy a myšlenky do textů. Stále se učím všemu, takže sebezdokonalování zůstává, občas

přitvrdím, občas povolím, skončím s tím až mě jednou vynesou bačkorami napřed. Ale to už jsem moc

daleko. I když jsem rád v Ústí, tak protože to špacírování po Evropě mi občas chybí, tak si říkám, proč

třeba jednou v dalekém budoucnu nevyrazit se svým repertoárem po evropských metropolích, pár

nekonkrétních nabídek už mě minulo, takže jsem přesvědčen o tom, že to není nesmysl. Nakonec bych

neměl zapomenout na ségru Elišku, která kdysi zaznamenala úspěch v soutěži Česko-Slovensko má

talent a je pro mě zpěvačkou číslo jedna a k tomu se začala poctivě učit na banjo, takže se těším, že

brzy najdeme cestu, jak jí zapracovat do "mého" hudebního týmu.

zpracovala Johana Turner, TURNER PR, www.turner.cz

ROZHOVOR S ONDROU LÁDKEM K DEBUTOVÉMU ALBU PETRA LŰFTNERA

Jak jste se s Petrem vlastně dali dohromady?

Petra jsem poprvé zaregistroval při jeho prvním vystoupení na Labském létě, kde hrál "Ty jsi to Ústí".

Písnička si mi moc líbila. Je to protestsong v nejlepší podobě. Naráží na konkrétní věci, které se autora

týkají, a přitom si drží svou vlastní poezii. Hned večer jsem Petrovi na Facebook napsal, že je skvělý,

jak dělá a co dělá. A hlavně - ať v tom pokračuje.

Vlastně by se dalo říct, že nás svedl dohromady omyl. Protože v tom vzkazu jsem Petrovi psal, že

kdyby se chtěl někdy stavit na můj koncert, rád se s ním seznámím. A on si tuhle větu vyložil, jako že

ho zvu na svůj koncert coby předskokana. Což jsem tak původně nemyslel, ale ve chvíli, kdy jsem

pochopil, že to Petr takhle pochopil, mi došlo, že to vůbec není špatnej nápad, a tak jsem se ho ptal,

jestli má ještě další písničky. Šokoval mne tím, že neměl. Že Ústí je úplně první píseň, co napsal. Ale že

teda zkusí napsat nějaké další.... A vážně se mi asi za měsíc ozval a měl několik nových písní a byly

vážně dobré.

A tehdy se zrodil nápad natočit Petrovi desku?

Tehdy ještě ne. Tehdy to opravdu dopadlo tak, že Petr se mnou jel jako předskokan na turné.

Během něj mi neustále nosil ukazovat nové a nové písničky a konzultoval se mnou, co by na nich šlo

ještě vylepšit. Takže jsem se ocitl v úloze jakéhosi rádce, protože jako každej muzikant, i já bejvám

přesvědčenej, že vím nejlíp, jak něco napsat. Jenomže na rozdíl od ostatních umělců Petr tyhle

poznámky opravdu poslouchal a bral si je k srdci a v průběhu našeho turné naskládal solidní

repertoár, se kterým by utáhnul i samostatný koncerty. To byl ten okamžik, kdy jsem si říkal, že by

bylo strašně fajn, kdyby tomuhle klukovi někdo pomohl udělat pěknou desku. Začal jsem si říkat, proč

bych to vlastně nemohl být já. Došlo mi, že mám kontakty na nahrávací studia, na muzikanty, a že

jsem sice ještě nic sám neprodukoval, ale že jsem zvyklý svým producentům do práce hodně mluvit,

tak proč to vlastně jednou nezkusit z té druhé strany.

Jak jste dali dohromady muzikantskou partu na nahrávání - byli všichni na tvoje doporučení?

Já jsem měl od začátku jasno, s kým chci točit. A naštěstí všechny zaujaly Petrovy písničky jako mne,

takže jsem nikoho nemusel moc dlouho přemlouvat. Na zvukařskou a vydavatelskou spolupráci jsem

oslovil Jirku Maška, se kterým jsem točili mojí první desku Návod ke čtení manuálu, jako hráče

kytaristu Lukáše Bundila a bubeníka Emila Valacha (hrají v mojí kapele) a basistu Radima Genčeva, co

s námi občas jezdí jako záskok. Sám jsem se ujal mandolíny, banja a občas druhé kytary. Na písničky,

které jsou bez bicích, mi přišlo lepší místo baskytary použít kontrabas, a tak Petr přivedl do studia

kontrabasistu Martina Říhovského, s nímž teď hrává i na koncertech. A v neposlední řadě si na desce

zahostoval i Petrova ségra Eliška, která je velice šikovná zpěvačka.

Jaký byl pracovní proces, jak album vznikalo? Shodli jste se na všem?

Na natáčení bylo skvělý, jakou ve mně Petr vložil důvěru. Takže i v těch výjimečných případech, kdy

jsme na něco měli jiný názor, mi Petr věřil, že vím, co dělám. Což jsem teda občas nevěděl, ale asi jsem

měl štěstí, protože deska podle mého názoru dopadla parádně.

Je to tvůj první producentský a hudebně režijní projekt? Chystáš nějaký další, samozřejmě kromě

vlastního Xindla X?

Já jsem původně žádné produkování cizí hudby nikdy neplánoval. Ale Petrovy věci mě oslovily natolik,

že mi to prostě nedalo. Takže samozřejmě nemohu vyloučit, že mě někdy podobným způsobem

nadchne něco jiného a já se do toho po vrhnu po hlavě stejně jako v případě Petra. Ale nic takového

konkrétního zatím v plánu nemám.

Plánujete s Petrem nějaké společné koncertování?

Určitě ano, protože s Petrem je radost spolupracovat a taky máme vyzkoušeno, že většinu fanoušků

na mých koncertech Petrovy písničky baví. Zatím máme domluvené, že Petr bude vystupovat jako

předskokan na našem podzimním turné na Slovensku. Věřím, že to nebude naše poslední společné

hraní a že nás brzy spolu uvidíte i v Čechách.

Alan - Ahoj, odkud pocházíš a jak ses dostal k muzice?
V - Ahoj, narodil jsem se v Praze, kde také 34 let žiji a působím. K muzice mě dovedla shoda více okolností. Mám umělecky založené rodiče, kteří v mém nízkém věku prozíravě rozpoznali, že nechci být ani kosmonaut ani popelář a tak mé dětsví bylo provázeno veskrze kvalitní muzikou napříč všemi žánry. Tudíž si i dnes troufám tvrdit, že díky vlivu, především rodičů, posléze kamarádů, spolužáků a známých, jsem žánrově nevymezen a ve všem si to najdu to "své dobré".

Alan - Tvé hudební prvopočátky byly jaké? A jaké hudební zaměření?
V - Tak tuhle otázku už jsem asi nakousl v předchozí odpovědi. Jako malý jsem poslouchal desky od Beatles, Queenů, Bee Gees přes Pavla Bobka Petra Nováka až k Pražskému Výběru se Zappou. Nikdy jsem nijak extra neřešil, co za styl právě hraje, neřeším to ani teď. Důležitá je hudba jako taková. Pocit z ní. Postupem času začíná člověk pronikat hlouběji a začíná poznávat krásu hudebních nástrojů, melodií, harmonií, aranží, je to nekonečný výlet s mnohými překvapeními. Většinou příjemnými.

Alan - Kterýma kapelama a kdy jsi jima prošel? V současnosti tedy hraješ s kým?
V - Už na základce jsem tak trochu koketoval s tím být tvůrčí, tudíž nejen poslouchat své oblíbence, ale nějak se jako oni i hudebně vyjádřit. V devadesátkách byla vlna grunge a rapu, mě spíš tehdy chytil ten rap a tak jsme s partou ze třídy udělali rapovou kapelu Klan po vzoru Beastie Boys apod. Postupem času člověk zjišťoval, že by to chtělo posunout dál, už na prvním stupni jsem si tak nějak pobrnkával na kytaru, tak jsem se rozhodl, že když už je doma opřená o zeď, že se do ní pustím naplno. Nicménně do dalšího uskupení jsem v roce 1999 nejprve nastoupil jen jako zpěvák, band nesl název A co dál. Nakonec jsem zároveň obsadil i post doprovodného kytaristy a s touto partou odehrál několik desítek koncertů po pražských klubech z nich většina už dlouho nefunguje. Po čtyřech letech mi ale byla "acodálka" malá, chtěl jsem hrát jinou muziku, víc dynamickou, víc drzejší. Odešel jsem a začal si v hlavě budovat vlastní představy o novém projektu. Na inzerát jsem potkal dva zapálené kluky ( Marek Závodský, Marek Krutošík )a záhy jsme utvořili trio jménem Hell Paso. Dodnes to je můj prioritní, srdcový výrazový prostředek, jehož prostřednictvím se ventiluju a který mi dává svobodu vyjádření a užívání si muziky v tom nejryzejším slovasmyslu. Velmi podobně to mám i s JegRem. To je kapela ve které působím paralelně, jen s rozdílem, že tam je takřka výhradním autorem zpěvák a basák v jednom, Olda Rypar z kdysi velmi známé a populární formace Eleison. Rytmiku zde doplňuje Richard Mastej. Mihlo se toho v mém životě víc, za zmínku ještě stojí působení v projektu The Squirm.

Alan - Živíš se i jako nájemný hráč? A nebo občas pro někoho nahraješ nějaké skladby ze známosti?
V - Je to spíš ta druhá varianta. Dělám to spíš pro dobrý úmysl nebo ze vzájemné sympatie. Klasický nájemný hráč nejsem a asi ani nikdy nebudu.

Alan - Tvá spolupráce s Milanem Princem byla na jaké bázi? A budete společně pokračovat?
V - Otázka další spolupráce by měla být spíš mířena na Milana. Já bych rád, jelikož on píše nádherné texty a poezii, tak se uvidí. Potkali jsme se při příležitosti rozhovoru k mé tehdy aktuální sólovce Three Dots..., která, tuším, Milana oslovila, sedli jsme si jak lidsky tak hudebně a pak už to nějak samo vykrystalizovalo. Před dvěmi lety mi Milan věnoval jeho druhou sbírku básní s nabídkou, že pokud mě některá z nich osloví, tak abych ji zhudebnil. Dlouho jsem vybíral, poněvadž povedených kousků je tam obrovská hromada. Nakonec mi myšlenkově a pocitově nejvíc sedla báseň Platím. Je to nádherný, silný text, který mi mluví z duše. Byla to pro mě čest se pokusit obalit ho do harmonickomelodického hávu. Díky Milane.

Alan - točili jste i videoklip. Jaké byly tvé pocity a užili jste si toto natáčení?
V - Pocity byly zvláštní. V tu chvíli jsem neprožíval zrovna nejšťastnější období. Probíhaly nějaké osobní rodinné problémy a tlaky, takže všechno to bylo takové zamlžené. Myslím, že je to i vystiženo v tom klipu. Že i ta moje momentální nálada tam jde cítit. Únava životem, spousta otazníků a tak.

Alan - Nějaké vtipné zážitky z natáčení?
V - V Chuchli na hřbitově jsem potkal Frantu Kopa - saxofonistu z J.A.R. , mávli jsme na sebe. To bylo vtipný až až.

Alan - Klip i tvorba Milana Prince se točí dosti kolem Křesťanství. Jak jsi na tom ty a víra?
V - Nevím, nehledám, nechávám to přirozeně krystalizovat. Bezvěrec ale v žádném případě nejsem. Myslím, že je dobré v něco věřit. Já věřím v osobní dobro a charakter. Věřím, že je dobré se chovat slušně a ohleduplně vůči okolí, lidem, zvířatům, přírodě, situacím. Věřím prostě, že tak to má být. To mi asi stačí. Zatím.

Alan - Tvá současná textová tvorba je v angličtině, proč? Cítíš text spíše Anglicky než Česky?
V - Moje texty jsou v podstatě výpovědi, píšu je dost polopaticky a upřímně. Mám dojem, že by v češtině vynikly pateticky až směšně, takže mám asi i trochu ostych. Český jazyk je nádherný, ale musí se s ním umět pracovat. Já cítím, že je pro mě zatím lepší trochu se schovat za tu angličtinu. Pár obratů v mateřštině mám schovaných a myslím, že nejsou zlé. Tak uvidíme.

Alan - Když už angličtinu používáš. Co ty a koncertování v zahraničí? Posílals album za hranice Česka? A jaké byly eventuelní reakce?
V - Hrál jsem několikrát na Slovensku. To bylo zatím asi nejdál. Nebráním se ničemu, co bude mít smysl, stále platí moje heslo, že si rád zahraju kdekoli a komukoli, kdo má o mojí muziku opravdový zájem. Album jsem posílal jen po českých komunikačních kanálech. Ono šlo v podstatě taky o to, že to byla opravdu studiovka a já hned od začátku říkal, že nemám v plánu ji nijak koncertě propagovat. Od toho tu je Hell Paso a JegR

Alan - Album je poměrně dosti staré. Je v plánu něco nového? A nemusí to být zrovna placka (CD).
V - Opět mi to nahrává na zmínku o mém současném působení v kapelách a projektech. Je pravda, že Three Dots... vyšlo v roce 2011, ale od té doby se kolem mě stalo spousty věcí. S Hell Paso jsme v květnu 2014 vydali první oficiální třískladbové EP Fatherloo, které se potkalo s velmi pozitivními ohlasy a ještě letos na podzim se chystáme vystřelit ven naše první velké CD s názvem Queen Nevergreen, materiál je v procesu mixu a nejpozději v říjnu spatří světlo světa. Loni jsme vydali EPíčko i s JegRem, to nese název We Got A Fate, jsou na něm 4 skvělé pecky, z nichž dvě se míchaly v Texasu pod dohledem Sterlinga Winfielda a Teda Jensena. Obě tyto party jsou i koncertně velmi produktivní. Do toho ještě spolupracuju se zpěvačkou Petrou "Gygy" Gyöngyösi, se kterou společně připravujeme písničky na její druhé album. Takže ono toho je celkem dost. Zatím tedy myšlenky na další sólovou desku nemám. Musí dozrát kvalitní podhoubí, pak dlouho zalévat, aby z toho vykvetlo něco hezkého, svěžího. Nadprodukce průměru je zbytečná.

Alan - Díky za rozhovor, snad není poslední závěrem si řekni cokoliv.
V - Já děkuju. Zdravím všechny čtenáře. Mějte se dobře a pokud bude chuť a čas, budu rád, když poslechnete některý z mých/našich počinů a budu ještě radši, když se zajdete podívat, jak nám to hraje naživo na některý z našich koncertů. Ahoj

https://bandzone.cz/karelvosta

Ahoj zdravím posluchače rádia Radek Kurc.

Jsem muzikant, skladatel, majitel nahrávacího studia AQUARIUM ,které stojí nedaleko Prahy směrem na západ v městě Hostivice .

K muzice jsem se dostal asi ve 14 ti letech, kdy jsem pokukoval po tátovo kytaře. Potom na průmyslovce v prváku jsem se stal členem první kapely , kde jsem se učil hrát s lidmi a nebylo to už jen domácí brnkání. Když jsme se přestěhovali, potkal jsem pár lidí, se kterými jsem založil první mimoškolní partu a náhodně jsem se potkal na dovolený s klukama , kteří měli také kapelu v Praze, slovo dalo slovo a já začal čím dál častěji pobývat v hlavní vesnici a opravdu hodně jsme zkoušeli a nakonec z toho byla docela dost známá kapela ANTRACIT . Oslovilo mě živé hraní a stala se z toho láska na celý život

Mé předešlé kapely:

Antracit,Sex drive,Skyland Empire a teď nově Radek Kurc and FRIEND,S´

Je to kapela , která pokračuje v návaznosti na skladby z desky Skyland a GANG, které jsem kdysi natočil s kamarády.

Proto také logicky vzniklo jméno FRIEND,S´ , kde hraje můj syn Dennis, basista Olaf (Evarest) a za bicími sedí Vítek (Dexor)

V současné době hraji s :

hraji s FRIEND,S´ a přestože mě celkem dost zaměstnává, stihnu si občas někým někde zazpívat. Jsem členem kapely Joe berry band, se kterou hrajeme jen několikrát do roka a je to takzvaně na férofku, jelikož přijde playlist a na něm jsou covery třeba GnR, Kiss,Lynyrd Skynyrd atd...a žádná zkouška se nekoná....musí se to umět .Senzační nálož a adrenalin.

Jezdím ještě jako hudební terapeut s handicapovanými a občas někde vystupujem, je to také pěkná nálož a vždy mám lepenici, aby to klaplo, ale mám je rád jsou úžasní a strašně mě to baví, je s nimi legrace a teď do konce roku mám dvě vystoupení tady v Praze a bude to rock n roll

Jinak skládání materiálu na novou desku, produkce a natáčení ve studiu a propagace nové kapely, která mě opravdu dost baví, máme za sebou s FRIEND,S´první koncerty a začli jsme asi dobře, protože ohlasy byly víc než kladné , lidi si po koncertech žádali desky a já musím vymyslet, jak udělat reedici původních desek a k tomu přidat něco nového!

Odehráli jsme teď pár koncertů, kde nás vidělo poměrně hodně lidí, jelikož to byli městské slavnosti a menší festivaly.

Křest samostatného koncertu v této sestavě nás čeká hned 17.9.v clubu u U staré paní v centru Prahy.

Nahráli jsme první skladbu nedávno , jmenuje se Kamený blues, ale blues to není))Je to skladba ze života muzikantů, když se po dlouhých hraních vrací v noci domů a ráno musí do práce....strašná představa pro každého, kdo to zažil a zažívá Připravujeme nový materiál nějaké demo nahrávky postupně vznikají v mém studiu...ano velká výhoda, protože žádná zkušebna nemůže nabídnout to, co studio..atd

V mém studiu natáčely hlavně rockové a metalové party za poslední kdo tu byl třeba basista od Dana Kroba se svou blues rockovou partou, která si říká Na levo od výtahu, kapela Negativ, která točí u mě druhé cd, metalový bardi Ampér si k 35 roku založení kapely chtějí nadělit, anebo kapela Vakýra, která má složení akustická kytara, čelo a housle ,hrající rockovou muziku ...ale třeba jako hosté na různých deskách kapel, Aleš Brichta ,Ivan Hlas ,Dany Horyna,Miloš mimi Knopp spousty dalších lidí ,někteří se vrací a to mě vždy potěší!Spokojenost i na mé straně když mi na desku GANG přijeli pomoci lidé z jiných kapel,jako Lucka Roubíčková z Black Bull, Tommy Wheeler z Dead Daniels a kluci z mateřských EMPIRE.......

Kapely muzikanti mají ve studiu takové a takové zázemí, cenově dostupné .

Snažím se vyjít maximálně vstříc, zázemí je tu celkem slušné, je to menší studio, ale zase za rozumné peníze. Pokud někdo se bude chtít podívat jak to vypadá stačí zadat www.radekkurc.cz a tam najde všechny materiály o tom co používám, nechci tady zbytečně popisovat zařízení , stejně by tomu rozuměli jen lidé ze studií a někteří muzikanti a byla by to nuda....... atd .........

Nejraději vzpomínám na natáčení s ...

To je otázka, těžko říct na koho nejraději , s každou partou jsou veselé historky na denním pořádku tak to řeknu kulantně , nejvíc mě to baví s tím, kdo je tu zrovna napytlikovanej

Vtipné zážitky byli s (kapely) a jaké

Vtipné hlášky umísťuji občas se zpožděním na FB ,ale vždy to má nějakou latenci, aby nebylo jasné kdo byl tak chytrej))

Hláška toho druhu , když kytarista se snaží po padesátéosmé natočit sólo, aby byl spokojen a nějak se s tím takzvaně sere a basista, který má hotovo to tak sleduje a pije kafe prohlásí....hele kdybych byl lepší zpěvák , tak si najdu lepší muzikanty ....v dané chvíli mi nezbývá než to, že vybouchnu smíchy )))

Takových perliček je stále dost...nebo jsem točil jednu švýcaskou zpěvačku v němčině ....no já umím německy akorát guten, tag wine bite.....tak můžu říct že to byla také prdel Ale nakonec jsme to dali a ona je zpět a točí další nahrávky....

Pokračuj ve vtipech, vtipných zážitcích myslím, že tahle poslední bude stačit: Hraju 30let a ještě jsem neudělal chybu... to jsem vyprávěl, když jsme natáčeli s další kapelou a kytarista odvětil....ze dvou taktů jeden určitě zkurvim....:-)

Jsem rád že jsem se mohl s čtenáři (Blatná, Gothik) podělit o mé zážitky a Vám vyloudit třeba usměv , dobrou náladu nebo vzpomínku.

klidně řekni co chceš

. Je bezvadné, že jsou tady lidé, kteří dělají práci jako je Alan a mohou Vám přinést útržky ze života muzikantů, protože věřte , že to všechno neděláme jen pro své ego, ale protože máme rádi muziku jako Vy, kteří jí posloucháte a dáváte nám impuls k tomu, abychom stále tvořili jezdili za Vámi do měst, kde bydlíte a předali nějakou tu písničku, která by se mohla líbit. Nenechte se otrávit hlupáky a arogantními lidmi .

Za mě a celou kapelu FRIEND,S´i studio AQUARIUM přeji pohodový dny a hlavně noci

Váš Radek Kurc .........

https://www.radekkurc.cz

Alan - Ahoj. Vaše skladby máme zařazeny v rotaci rádia, ale možná né všichni posluchači našeho rádia vás zaznamenali. Tak se nám představte a řekněte co kapela Dead Daniels hraje.

DD - Ahoj, jsme pražská Hard rocková, nebo chceteli Rock'N'Rollová parta, která vznikla v roce 2009 a minulý rok jsme vydali u Supraphonu debutové album Tomahowgh. Aktuálně hrajeme ve složení Tommy (kytara, zpěv), Géba (basa) a Stanley (bicí)...

Alan - Neměli jste tak trochu problém s názvem kapely? A nebo alespoň s logem kapely? Ohledně světoznámé kořalky?

Tommy - Ale to víš, že měli, dokonce nám bylo oficiální cestou, skrz právníky v Kalifornii, zakázáno užívat logo této značky. Jinak s názvem problém není a my už se k tomu nechceme víc moc vracet, je to za námi.

Alan - Vy jste vznikli přibližně v roce 2009. Vydali jste nějaké ty singly a EP, proč jste čekali skoro 6 let, než jste vydali první dlouhohrající album?

Tommy - Taky chvilku trvalo, než jsme se zformovali do současné tříčlenné podoby, navíc všechno má svůj čas a ten u nás nastal až v minulém roce. Zkrátka jsme naší muziku museli vybrousit hlavně koncertama a chytit správný směr.

Géba - Přesně tak. Chtělo to respektovat čas zrání, jako u dobrý kořalky :-) Na album, který jsme od začátku chtěli nahrávat dohromady, nikoli jednotlivě po stopách, jsme chtěli dostat tu energii, která pulzuje ve skladbách právě při živém hraní. Žádný zbytečný kudrlinky, prostě rockec od podlahy jaksepatří.

Alan - Hard rock, RnR máte uvedeno, však dost často se setkávám, že vás zařazují do bigbítu? Jaktomu tedy je? Z našeho hlediska hrajete prostě dobrý odpalový rock se vším všady.

Tommy - Znáš to české škatulkování :-) Nás nic neuráží, hrajeme Rock'N'Roll, tak jak nás baví...

Alan - V poslední době, řekněme v průběhu dvou let se tlačíte na veřejnost více, než tomu bylo v dobách dřívějších. Co to?

Tommy - Jak už jsem říkal, zhruba první tři roky procházela kapela různými personálními a hudebními přerody. Teprve od doby singlu Show v roce 2014 má kapela současný ksicht a daří se nám lépe prosazovat. Pokud nehraješ mainstream, tak si musíš všechno vyjezdit a vybudovat a to nejde samo, ale mi se nevzdáme...

Géba - Zkrátka se snažíme dělat poctivě, to co nás baví, žádná strategie rychlokvašek, který zazáří a za pár let o nich nikdo neví. Prostě mít jasnou vizi proč a za čím jdeme. Ona se trpělivost dost často vyplácí, časem přináší své ovoce.

Alan - Nebudeme zapomínat ani na obrazový materiál, klip. Máte zatím jeden. Ten jste točili v Haciendě při točení alba?

Tommy - Klip k Hej Ty jsme natočili v Haciendě, ale až dodatečně, chtěli jsme podtrhnout tu neskutečnou pohodu při natáčení i obrazem, proto první klip vznikal právě tam.

Géba - Jó, Hacienda, úžasně pohodový místo, osobně jsem moc rád, že ty nahrávky vznikly právě tam.

Alan - Nechce to alespoň ještě jeden? Ono být na youtube je docela berná mince. Pokud je co ukázat, a vy co předvést máte.

Tommy - Ideální by byli alespoň tři k jednomu albu. Teď nás čeká podzimní klubové tour, kde bysme rádi nasbírali materiál pro druhý klip, tak uvidíme. YouTube určitě nepodceňujeme, jen bysme neradi zveřejňovali něco za každou cenu. Když si ale trochu zagooglíš, tak najdeš i nějaký fanouškovský videa z koncertů.

Alan - Co nového do budoucna? Protože jak jsem už zmínil. Jedno album za 7 let je docela dost málo. Netlačím vás do dlouhohrajícího. Ono v poslední době je trendem spíše mini alba, což na druhou stranu chápu.

Tommy - Na druhém albu se vlastně již pracuje, zatím vznikají nový songy, některé z nich uslyší fanoušci na podzimním tour. Myslíme, že dvouletý odstup je ideální, takže uděláme vše proto, abychom ho dodrželi ;-) Žádné EP nechystáme, razíme názor, když už, tak už. Děláme to taky přece jenom i pro svojí radost, ne? 

Alan - Mohli by jste dát něco pro pobavení? Nějaké perličky ze života kapely?

DD - Jó kámo, tos neviděls, Dead Daniels ;-) ...to se musí zažít!

Alan - Díky za rozhovor. Snad do budoucna si vás pozveme i do studia.

DD - Budeme rádi, díky za rozhovor. A čtenáře tímto zveme na naše podzimní koncerty, do konce roku se objevíme například v Údraži, Teplicích, Mostě, Brně, Ostravě a samozřejmě i v Praze! Všechno najdete na našem webu www.deaddaniels.com. Howgh!

Rozhovor s Xindlem X k nové studiové desce Kvadratura záchranného kruhu (vyšlo 23. 9. 2016)

Jaká bude deska Kvadratura záchranného kruhu, v čem bude stejná a v čem jiná?

Myslím, že touto deskou pokračujeme v cestě, kterou jsme začali na předchozím albu Čecháček Made. V písních je slyšet více folku a jsou ještě o něco přímočařejší. Na druhou stranu je nahrávka hudebně barevnější, protože od nahrávání minulého alba jsme kapelu rozšířili o post druhého kytaristy. Takže kromě akustiky, basy, bicích a piana tu zní ještě elektrika nebo nylonka.

O čem písně jsou?

Jak už název napovídá, všechny písně vypráví příběhy topících se lidí, ať už v doslovném nebo přeneseném slova smyslu. Ale až na tohle pojítko je deska poměrně tematicky rozmanitá. Najdete tu vážnější písně, jako třeba Na palubě Titanicu, která popisuje rozpad společnosti během krize, nebo Žáby v hrnci, líčící atmosféru doby, kde "ve strachu z netolerantních ztratili jsme toleranci", ale i satirickou skladbu Mušle o poměřování si pindíků na záchodech či žertovnou píseň o milostných katastrofách Mýval. Portréty ztracených existencí ve víru velkoměsta Popelka a Vítr v kešeni, ale i písně o neztrácení naděje jako Na vodě, Od mozku k srdci či Světlo na konci tunelu. A navrch píseň o andělech mezi námi Gréta.

Jak probíhalo nahrávání?

Chtěli jsme, aby nahrávka co nejvíce odrážela sound a energii naší kapely na koncertech, takže je vše hráno jen takto v pěti lidech a pěti nástrojích bez jakýchkoliv samplů či hostujících muzikantů. Pouze některé písně jsme ozdobili smyčcovými party, které na housle a kontrabas nahrál náš basista Jenda Cidlinský, jiné banjem a mandolínou, které nahrál náš pianista Dalibor Cidlinský Jr.

Kdo se na desce podílel?

Hudbu a texty u všech písní jsem napsal já. Na aranžích se podíleli všichni muzikanti pod vedením našeho pianisty a producenta Dalibora Cidlinského Jr. Je to už čtvrtá deska, kterou s ním a s jeho bratrem Jendou dělám. Stejně jako na minulé desce zde bubnuje Emil Valach. Před dvěma lety se ke kapele připojil ještě kytarista Lukáš Bundil. Bohužel v posledním roce je příliš vytížen svou kapelou Slza, a proto se na koncertech střídá s Milanem Matouškem. Přišlo mi proto správné, aby se na desce podíleli oba. A tak v některých písních hraje Lukáš a v některých Milan.

Chystá se k desce turné?

Chystají se hned dvě turné. Během října představíme desku v osmi městech na Slovensku. A dost se na to těším, protože dosud jsem na Slovensku v klubech vystupoval vždy jen sám nebo s druhým kytaristou, ale tentokrát konečně pojedeme celé turné s celou kapelou. Přehrajeme všechny písně z nové desky a druhou polovinu koncertu bude tvořit takové naše best of.

Další část turné bude na jaře a bude mít jedenáct zastávek převážně v Čechách a na Moravě. Na téhle části turné představíme nejen novou desku, ale taky zalovíme v archivu a oprášíme spoustu písní z první a druhé desky, které už jsme dlouho nehráli.

Bude mít turné nějakého hosta?

Na obou částech turné s námi vystoupí písničkář Petr Lűftner, kterému jsme nedávno produkoval jeho první autorskou desku Až se příště narodím. Jeho písničky mě hrozně baví a věřím, že to na koncertech bude hezké spojení.

Rozhovor připravila Johana Turner, TURNER PR, www.turner.cz

Alan - Ahoj. Tak po delší době jsme opět v kontaktu. Někteří čtenáři (posluchači) Witch Hammer neznají. Tak kapelu v staro-novém představte a sdělte co v současné době hrajete, protože on už to tak čistý jednotvárný heavy metal není.

Petr - No takže, jediná změna na postech v kapele je ta, že nám ubyl 1 člen, a to kytarista Olin. Jinak jsme stará trojka WITCH HAMMERovská, takže Honza - kytara, zpěv, Petr´- baskytara a Robert bicí. Co se týče toho hudebního vývoje, tak máš pravdu, že čistý heavy metal to už není. Jako každá kapela, tak i my se hudebně vyvíjíme, takže jsme to chtěli hodit trošku více do toho Rock´n´rollu, tak aby to bylo víc nářezové, a míň takové starodávně metalové, jak z 80-tých let, co jsme hrávali kdysi :-)

Takže sami posluchači asi posoudí podle nových skladeb, že jsme to trochu zjednodušili a hodili jsme to trochu více do toho Rock´n´rollu.

Alan - V loňském roce jste měli tři podstatné záseky v kapele.Jaké to byli? A pokud chcete můžete říci i proč?

Petr -Jak jsem už řekl v první otázce, tak asi narážíš na to, že jsme teda o toho jednoho člena chudší...takže to byl první taková ta zásadnější změna.

Takže místo 4 jsme zůstali ve třech. A potom taky podstatná změna je na postu managera. Třetí si moc nevybavuju, ale asi tuším, že by to mohla být ta čeština.

My jsme vlastně 3 desky nahráli v angličtině a na té poslední desce už jsme měli jednu skladbu česky a vlastně tak nějak jsme se rozhodli, že ta čeština bude to pravé ořechové i do budoucna. Myslím že nám to sedí víc a lidi na to dobře reagujou, takže ten důvod byl jednoznačný, že do češtiny to bude lepší.

Alan - Odchod Olina vás jako muzikanty tedy nepoznamenal. Hledali jste náhradu?

Petr - No ono už když ten Olin toho času dříve moc neměl, tak jsme pár koncertů ve třech už hráli, i když byl ještě Olin v kapele a zjistili jsme, že to jde. Třošku jsme se báli, že kdybychom místo něj někoho vzali, tak jak by to dopadlo s kapelní chemií...tohle nikdo z nás neví. Usoudili jsme, že v troj-členném obsazení nám to šlape taky, je to takové přímočařejší, lepší, takže jsme nikoho nehledali, nepořádali žádné konkurzy a bylo jasné, že zůstaneme tak jak jsme, tzn. ve třech.

Alan - Výměna Angličtina za Češtinu. Proč tato změna? Mě to tedy sedí, ale přeci jen lidé vás znali jako kapelu Anglicky zpívanou.

Petr -Je to proto, že to nesedí jenom tobě, ale že to sedí i většině posluchačů. Takže ta čeština přirozeně vyplynula z toho, co nám lidi říkali na koncertech a co jsme si vlastně zkusili i na té naší poslední řadové desce NEVER STOP, kde skladba VZDOR A VZTEK byla už v češtině. Zjistili jsme, že to funguje, takže proč nepokračovat?

Alan - Do třetice EPCD Cejchy. EP je předzvěstí alba. Tak jak album, bude nebude a kdy?

Petr - Album určitě bude! Album jsme měli v plánu už celkem delší dobu, ale jelikož proběhly ty změny, o kterých už jsme se bavili, tak se to trošku posunulo. Teď je reálný termín leden 2017, kdy nastupujeme do studia. Tam budeme točit plnohodnotnou čtvrtou řadovou desku. Takže deska bude! Bude se točit v lednu a až se dotvoří veškeré práce s bookletem a vším co to obnáší, tak já myslím, že březen 2017 je celkem reálný termín, kdy by deska mohla vyjít

Alan - Jak je to u vás s koncertováním,v novém hávu. Nemáte tak trochu opad. Nebo se pozvánky trochu více rozjely, když jste sáhli po Češtině?

Petr - No tak koncertů trošku ubylo, to je pravda. Bylo to zapříčiněno jednak těma změnama, ale taky abych se přiznal, je to tím, že ten trh je strašně přesycený. Kapel je strašně moc a my jelikož fungujeme nějakých 16 let, tak taky už nepatříme mezi kapely, které by hráli za pivo a za párek...což bohužel spousta kapel našeho ražení (úrovně) provozuje, takže né každý pořadatel si může dovolit nás pozvat. Tím samozřejmě nechci říct, že bychom brali nějaké šílené prachy, ale aspoň to minimum které potřebujeme nám prostě spoustu organizátorů nechce dát. To znamená, že jsme vybírali opravdu jen ty koncerty, které za to stojí a které to naše minimum (alespoň cestovní náklady a spol.) splňuje. Čili to byl asi hlavní důvod, proč těch koncertů nebylo tolik.

Alan - Najmutí managera, který (která) se stará o propagaci. Dobrý tah? Dobrý tah!

Petr - Jak už jsem říkal, managera jsme měli, ale bohužel poslední půlrok už na to neměl tolik času. Takže my abychom se nezastavili, protože kapela musí jít neustále kupředu, tak jsme se rozhodli pověsit inzerátek, že hledáme nového managera a zadařilo se. Asi po dvou týdnech se nám skutečně ozval managerský tým z čech, takže změna! :-) Zatím nás totiž vždy měli manageři jen tady z okolí z moravy. Takže uvidíme. Jsme sami zvědaví, jak to dopadne, jelikož jsme chtěli víc do čech už strašně dlouho prorazit, tak věříme v to, že to bude plodné. :-)

Alan - Obrazový materiál, bude k nové desce, nebo až po vydání alba?

Petr - Myslím si, že by to mělo jít souběžně. Jelikož se točí nová deska, tak nemá smysl dělat klip před tou deskou, když vlastně ještě ani není natočená hudba. Čili já myslím, že obrazový materiál rozhodně bude. Na 1 až 2 skladby určitě! a ten první klip asi vydáme souběžně s vydáním desky, abychom to hezky mohli zpromovat.

Alan - Díky za rozhovor, další počítám dáme při vydání nového alba u MetalGate.

Petr - No kéž by :-) Ale já myslím, že my žádnou vydavatelskou společnost nepotřebujeme, protože v dnešní době to chodí tak: Všechno si natoč, všechno si udělej a zaplať a pak nám odevzdej hotový produkt. My už se na tobě pak budeme tak nějak přiživovat...My si to raději uděláme vlastním nákladem, budeme si to prodávat sami a určitě se uslyšíme i bez MetalGateu... :-)

https://www.witchhammer.cz/

Písnička Profesor lásky je oproti vaším jiným vašim písničkám

hodně popová. Co váš přimělo změnit styl?

Moze sa zdat , ze sme zmenili styl ale ked sa pozrieme do hisotrie na

kazdom albume sme mali vzdy aj popovejsie alebo romantickejsie skladby,

npr Tanga, Ruza, Hit, Lovesong, Hruska atd. Stale sme skupina ktora si

robi cokolvek od romantickych skladieb, cez punkove vypalovacky, reggae

skladby s posolstvom alebo uletene skladby ktore su cez limit. My sme

taki punkovi romantici s ciastocnou schizofreniou:)

Budete v tomto popovém nádechu pokračovat?

Nam ide predovsetkym o dobre skladby, ktore nas bavi vymyslat a

nahravat, zabavia ludi , zahreju pri srdci alebo vyburcuju ci naseru.

Snazime sa bavit seba a bavit ludi. Jedna skatulka je nam pritesna,

niekomu to moze vadit ale myslim si ze nasi fanusikovia si na to uz

zvykli a prave preto nas maju radi. My skratka nie sme AC DC alebo

Kabat

aby sme hrali stale tu istu pesnicku len s inym textom a to mam obe

spominane skupiny rad:)

Jak vznikla tato nová písnička?

Zaujimave je to ze text som nepisal ja ale Vlado Krausz, jeden z

najuspesnejsich slovenskych textarov a zaroven moj kamarat s pod

Tatier.

Bavili sme sa o vztahoch, laske o tom ako pred vstupom do vztahu sme

vsetci idealni, najlepsi, najromantickejsi a bezchybni skratka taki

Profesori Lasky a po case sa ukazu vsetky nedostatky a vyplava na

povrch

realita:) Vlado mi po kratkom case poslal text so slovami, ze pozri

mozno sa ti bude pacit, a mne sa pacil, vcitil som sa do atmosfery za

jeden vecer som text zhudobnil a potom nasledovala praca v skusobni kde

sme s kapelou skladbu zaranzovali a potom sme ju dokoncili v profi

studiu.

Jaké jsou reakce od fanoušků na Profesora Lásky?

Na koncertoch uz po 4 dnoch od uverejnenia s nami spievalo cele

publikum

to znamena ze sa pesnicka chytila. Na socialnych sietach a

youtube.com/smolaahrusky [18] su same pozitivne komenty az je nam to

divne, ze sa ziadny hejter nenasiel snad mozno zopar ludi ze

komentovali

stylom ze mam vas rad ale tato ma nebavi. Radia ju zacali hrat, ako

este

nasu ziadnu skladbu a vela ludi pripomina prejav a typ skladby

Richrdovi

Mullerovi, co je ked tak nad tym rozmyslam celkom kompliment:)

Vychází text z nějakých vašich zkušeností a zážitků? Zmínili

jste, že se fanynka zamilovala do jednoho z vás. Stalo se to poprvé

nebo je to běžné?

Ano je to song inspirovany nasimi zazitkami a je skutocne pravda, ze

hudobnici pritahuju dievcata a zeny a tak k laske nie je nikdy daleko.

Clenovia kapely maju za sebou lasky, svadby, deti ale aj rozchody ci

rozvody, to sa mladym atraktivnym a popularnym muzom stava:) Co sa

tyka klipu a pribehu v nom tak je to skutocny svadobny pribeh nasho

kamarata ktory mal v sobotu svadbu a v pondelok bol uz rozvod. Je to

smutne ale stavaju sa aj horsie pribehy.... v nasom meste sa stala

pred ńedavnom udalost ked mlady policajt po desatrocnej znamosti den

pred svadbou z neznamych pricin dobodal na smrt buducu nevestu..a dalej

radsej nepokracujem, skratka vo vztahu, v zivote , ale aj na svadbe -

ako je to zobrazene vo videoklipe Profesor Lasky sa stavaju rozne

situacie.

Text psal Vlado Krausz. Spolupracujete spolu poprvé nebo už vám psal

nějaké předchozí písničky?

Vlado je moj dlhorocny kamarat a uz na debutovom albume v roku 2003

napisal text Paslo dievca kozy, potom skladbu Hit, Zlate Casy alebo

Znamenia a zopar textov sme napisali spolocne.

Je Profesor Lásky předznamením nové desky?

Nas novy album by mal vyjst bud este tohto roku alebo na zaciatku

buduceho. Budu na nom novinky a zaroven aj skladby ktore vysli v case

od

posledneho radoveho albumu PALEC HORE - ktory bol velmi uspesny - a ten

vysiel uz na jar 2012. Takze bude tam nasa praca a pohlad na svet za

posledne 4 roky. V tychto chvilach na albume intenzivne pracujeme a

vyberame skladby ktore sa dramaturgicky k sebe hodia. Mame

rozpracovanych asi 20 songov. A okrem novinky Profesor lasky potesime

fanusikov este dalsimi novymi singlami a klipmi ktore vyjdu pred

vydanim

noveho albumu a objavia sa na nom tak ako aj na celom albume zaujimavi

hostia,

cize mozeme povedat, ze novy album bude pestry, energicky, farebny a

plny zivota

tak ako sa na dvadsiatnikov patri ;)

Kdo přišel s nápadem na klip?

Klip vymyslel team Spoko Production - pri realizacii pomahali vsetci

clenovia skupiny a obraz a strih mali na starosti VLN production.

Příští rok slavíte 20 let k čemuž budou určitě probíhat i

nějaké oslavy. Můžete odtajnit už svoje plány na příští rok?

Na zaciatku roka by mal byt na svete nas novy album a od februara do

aprila bude snur a20 koncertov po celom Slovensku. Na jesen by malo

prebehnut turne v Cechach.

Rekapitulujete po těch 20 letech?

Rekapitulovali sme uz minuleho roku ked vysla vyberovka BEST ON

1997-2015, buduci rok bude v znameni novych skladieb a novych

videoklipov, mala by vyjst kniha o skupine, film a zaroven aj specialne

projekty o ktorych je este skoro hovorit.

Za těch dvacet let, udělali byste v kapele něco jinak? Jsou

rozhodnutí, kterých litujete nebo naopak jste rádi, že jste je

udělali?

Jasne , ze by some spravili vela veci inak, ale vdacime prave vsetkym

chybam za to ze sme tam kde sme a hlavne sme chvalabohu nespravili tu

najhorsiu chybu a to je ze sme sa nerozpadli, nerozhadali sa a vydrzali

sme co je urcite

najdolezitejsie ked sa chce skupina dozit 19 rokov.

Smola a Hrušky majú novy singel a klip "Profesor lásky", vyzreli a vedia byť aj romantickí!

Recesistická a populárna kapela Smola a Hrušky zverejnila nový singel a klip "Profesor lásky", ktorý určite prekvapí fanúšikov svojím popovým spracovaním a netradičnou speváckou polohou frontmana Spoka. Ten už dlhšie pracuje na svojom hlasovom prejave pod dohľadom skúseného hlasového pedagóga a svoju spevácku vyzretosť týmto songom len potvrdzuje. Jozef Spoko Kramár je autorom skladby a o text sa postaral uznávaný slovenský textár Vlado Krausz, ktorý potvrdil, že frontmanovi táto Müllerovská poloha naozaj sedí. Romantický klip má na svedomí celý realizačný team kapely v spolupráci s mladým talentovaným teamom VLN productions a odohráva sa v nádhernom prostredí Slovenského raja.

Fanúšička sa vydala za Profesora lásky.

"Pieseň Profesor lásky vznikla v období, keď sa udialo niekoľko životných príbehov a zažil som situácie, ktoré pozná hádam každý hudobník a to, keď sa fanúšička zamiluje do svojho idola. Napriek tomu, že skladba má výrazne popové aranžmány, pozornému uchu neujde aj štipka recesie a irónie, ktoré umocňuje aj vizuálna podoba skladby a som veľmi rád, že sa podarilo napriek náročnosti natáčania a početnému komparzu, dosiahnuť takýto skvelý výsledok. Už teraz máme naozaj veľmi pozitívne reakcie od našich fanúšikov a veríme, že čoskoro budú Profesora lásky počuť aj z našich slovenských či českých rádií," vraví frontman kapely Spoko Kramár.

Smola a Hrušky patrí k najviac koncertujúcim slovenským kapelám a sú jedny z mála, ktorí sa môžu pochváliť prekročením hranice 1000 odohraných koncertov. Kapela momentálne pracuje na ďalších novinkách a sústreďuje sa hlavne na budúci rok, kedy sa chystá veľké výročie a už teraz sa môžu fanúšikovia tešiť na najväčšie turné v histórii kapely, novú koncertnú show, nový album, klipy či knihu a celý rok sa bude niesť v znamení jubilejnej "20tky". Už čoskoro budú zverejnené termíny a predpredaj lístkov na výročné turné kapely.

Kapela Smola a Hrušky vznikla roku 1997. Šesťčlenná formácia má na konte 6 albumov: Jeseň 2003 (2003), Na chate (2005), Kameň Papier Nožnice (2008), živák Lajfka (2010), Palec hore (2012), Best On 1997 - 2015 (2015). Okrem toho vydala DVD s názvom 13 životov / Live in Topfest (2010) a najnovšie CD a DVD Unplugged Live in Spišské Divadlo (2016). Medzi najznámejšie skladby skupiny patria - Mary, Honey Honey, Matura, Fajčiť treba, Čierny Biely, Televízne noviny, Za rodinu, Lovesong, Tangá, Analog Digital, Na čom záleží, Pridaj si ma, Som na*ebaný, Hit či Svokra.

Výberovku BEST ON 1997 - 2015 a nové CD/DVD Unplugged Live in Spišské divadlo alebo nový merchandise kapely si fanúšikovia môžu objednávať cez oficiálny shop kapely: https://smolaahrusky.sk/eshop alebo priamo na koncertoch.

PR správa: Martin Hlavatý / manažér Smola a Hrušky

foto SaH: archív SaH, VLN productions

https://www.smolaahrusky.sk

Alan - Ahoj. Poodhalte se nám trochu, představte skupinu a tak nějak přibližte styl, který hrajete.

A - Ahoj, Alane. Skupina Alchemist vznikla někdy v roce 2007 reinkarnací předchozího seskupení Chewbacca tím, že do něj přišli dva noví členové, proto se změnil i název skupiny. V tomto složení však skupina setrvala zhruba rok a natočila EP Doublemind (2008). Vrcholný věk Alchymistův potom přichází zhruba v letech 2010 - 2014, kdy skupina působila ve složení Mentol - kytara, zpěv, Vony - basa a Brady - bicí. V této sestavě skupina odehrála množství koncertů převážně na severu a západě Čech a nahrála EP Alchemy of Rising (2011) a album Damnation (2014). Poté se tato sestava pro pracovní vytíženost členů v jiných projektech koncertně odmlčela a Mentol se zavírá do alchemické dílny a připravuje nové lektvary. Tím je například již v mezidobí nahraná placka Evilcrusher (2013). Vlastní styl definujeme jako allmetal, neboť v našich skladbách najdeš od každého něco. Často jsme označováni nálepkou power/thrash.

Alan - Za sebou máte už několik alb, v letošním roce (2016) jste vydali Fear Business. V čem je odlišné od alb předešlých?

A - Náš poslední lektvar Fear Business vznikal v domácí dílně Mentolsoundstudia na Krawtzaku a liší se od předchozích nahrávek zejména tím, že byl namíchán v nové sestavě a jedná se poprvé o koncepční album, jehož texty spojují obdobné myšlenky. Nesvoboda v rozhodování, ingnorance, apatie, nemožnost prosadit vlastní cestu současným chaotickým světem, zotročování ve jménu zisku atd...

Alan - Most je městem, kde hudební žánry se vzájemně doplňují. Jak je to u vás s koncertováním?

A - Na Mostecku existuje mnoho míst, kam je možné zajít na rockovou muziku. V+V Rock bar, kluby VOKO a METRO, v nedalekém Litvínově pak PONORKA nebo ATTIC. Ovšem otázkou zůstává, kolik toho zůstane, až vejdou v platnost Babišovy nápady. Návštěvnost je nárazová, záleží na složení kapel na akci. Ale obecně platí, že diskotéky jsou navštěvovanější.

Alan - Vybudovali jste si posluchačské osazenstvo, které na Vás rádo chodí, jak přijali nové album?

A - V koncertních časech určitý okruh lidí existoval. Od roku 2014 však Alchemist nekoncertoval a po nějakou dobu to tak i zůstane, tudíž nové album lze ochutnati pouze v podobě studiové.

Alan - Zpět k nahrávání. Kde jste nahrávali, a proč zrovna tam?

A - Jak již bylo řečeno, míchání nového lektvaru probíhalo v domácí dílně, která je vybavena veškerým potřebným nádobíčkem. To trvalo téměř půl roku, dělo se tak postupně v časech, kdy děti a manželka spí, a tudíž je klid na pokusy 

Alan - Nějaký vtipný zážitky z natáčení? A rovnou to spojíme i s další otázkou, nějaké propadáky (zážitky) ohledně natáčení?

A - Vtipný zážitek je spojen s mojí roční dcerou Johankou, kdy při nahrávání nápadu pro album se mi najednou ze sluchátek ztratil signál. Když jsem začal zjištovat příčinu, ohlédl jsem se a Johanka držela v ruce jacka, kterého mi právě vytáhla z kytary, aniž bych si toho všiml, a měla ze sebe velikou radost, jak je šikovná  Propadáky žádný. To, že se nějaká skladba jede vícekrát je normální.

Alan - To samé, ta samá otázka, ale z koncertu nebo festivalu?

A - Vtipných zážitků je spousta, hlavně tedy ze samotného hraní, jako třeba zapomínání textů, prsty na jiných pražcích, než mají být, což pak vyluzuje zajímavé avantgardní harmonie, létající paličky trefující spoluhráče do zad a jiných částí těla apod. Průšvih - vzpomínám si na jeden v chomutovském klubu Kulisárna, kdy si na nás personál klubu poté, co zjistil, že návštěvnost (teda spíš výtoč piva) asi nebude taková, jak si představovali, začal vymýšlet nové podmínky, jakože třeba máme zaplatit pronájem prostoru a nebo akci do 22:00 ukončit. To nám bylo oznámeno cca v půl desátý. Tedy v momentě, kdy se teprve chystala hrát předkapela. Dobrej vojeb, ne? Myslim, že můžou mluvit o štěstí, že se nám podařilo bubeníka uklidnit a klub nelehl popelem 

Alan - Na albu jako bonus skladba Hříšný stín? Proč tuto skladbu a proč bonus?

A - Je to poklona mojí největší múze Youdrayce. Jí je na albu věnovaná celá trilogie "milostných" písní. Bez její tolerance a trpělivosti by tyhle písničky nikdy nevznikly. A jako bonus je jen na fyzickém CD, neboť je jako jediná s českým textem.

Alan - Díky za rozhovor.

A - I my děkujeme za možnost se prezentovat. Přejeme všem posluchačům rádia spoustu dobrý rockový muziky.

https://www.alchemist.cz/

Alan - Ahoj. Proč si se rozhodl opět dát dohromady kapelu?
Majkl: Už jednou jsem zažil téměř šestileté období neexistence téhle kapely, a když počátkem roku 2009 přišel Dáda s podnětem ke znovuoživení, byl jsem na vrcholu blaha. Během těch čtyř dalších let koncertování jsem si uvědomil, jak mi ta kapela scházela, a písničky v zásobě jsem měl a novou desku natočit chtěl. Jenže v roce 2013 basák Dáda a zejména bubeník Míla svým přístupem už podruhé dovedli P.V.A. k rozpadu, aniž jsme tu desku stihli natočit. A já ji na svět přivést chtěl, tak jsem si našel nové spoluhráče.

Alan - Kde a jak jsi hledal spoluhráče?
Majkl: S Kochym jsme se poznali, když jako tehdy nový basák kapely Snail nastoupil do Ex-Aviku k nahrávání Hypersensitivity. Několikrát jsem ho pak viděl hrát a zpívat naživo, a ve chvíli hledání nových spoluhráčů jsem o lepším zpívajícím basákovi nevěděl. Jsem moc rád, že výzvu přijal.
Bubeníky jsem obvolal všechny, o nichž jsem věděl, a nikdo výzvu nepřijal. Projel jsem tedy internet, zcela náhodou narazil na stránku drumcenter.cz, kde jsem objevil Chonsikův profil, hned jsem ho kontaktoval, on hned odpověděl a pak už to šlo samo.
No a Pavla Masopusta jsem nehledal, znal jsem ho léta jako sympatického kolegu mojí manželky Zdeňky a na jedné pařbě jsem ho viděl a slyšel hrát na kytaru písničky Karla Plíhala. Dlouho jsem netušil, že ovládá i klavír a že má vlastní klávesy, které si pořídil, aby na pařby nemusel tahat křídlo. Když mi to Zdeňka prozradila, napadlo mě, že bych mohl některým písničkám, které mí tehdejší spoluhráči v P.V.A. nehodlali rozvíjet, dopřát trochu jiné aranžmá než punkové a tak jsme se s Pavlem občas sešli a experimentovali. Když jsem začal shánět nové spoluhráče do P.V.A., navrhl jsem Pavlovi koncept desky Masopust s P.V.A. a on kupodivu souhlasil.

Alan - 2015 - 2016 a je venku album Masopust s P.V.A., muziku a texty jsi komplet dělal ty, a nebo jde o kolektivní práci:
Majkl: Do kapely P.V.A. jsem vždycky nosil písničky hotové, co se textů, zpěvu, kytary a představy o celkovém aranžmá týče. Zbytek už byl a je o kolektivní práci, na téhle desce doplněný o specialitu v podobě Pavla Masopusta, který vymyslel drtivou většinu klávesových linek úplně sám a to mnohdy tak, že představu o finálním vyznění písničky posunul do předtím netušených dimenzí.

Alan - On Masopust má trochu skrytý význam. Poodhal jej trochu a rovnou dej vtipný vstup o Masopustovi.
Majkl: Pamětníci vědí, že prasečí hlava, tvořící podstatný grafický prvek obalu nové desky, se objevila v roce 1995 na přebalu kazety Prasata Vyšší Autority. Tenhle flashback se sám nabízel, vždyť masopusty jsou s prasaty neodmyslitelně spojeny. Můj původní záměr nazvat album obvyklým, byť pravdivým způsobem, tj. "P.V.A. featuring Pavel Masopust", Kochy promptně glosoval nápadem nazvat ji ryze česky "Masopust s P.V.A." a tak už to zůstalo. S úšklebkem vůči těm, kteří nevědí, kdo nebo co je Masopust.

Alan - Trochu otřepaná otázka. Jaký byl návrat ke koncertování? A co na to lidé? Vesměs dnešní čtyřicátníci, kteří si pamatují vaše začátky.
Majkl: Návrat ke koncertování byl a je prostě super, hrát mě baví a tím spíš, když to baví i spoluhráče a hlavně lidi na koncertech. Za těch pár letošních vystoupení jsme zažili všelijaké publikum a nešlo zdaleka jen o čtyřicátníky, kteří pamatují naše začátky. Na dvou fesťáčcích nás překvapilo, že s námi někteří zpívají texty z nové desky ani ne měsíc po jejím zveřejnění. Samozřejmě klasické moravské punkové publikum chce slyšet staré fláky, nejlépe z Prasat Vyšší Autority, a nějaká nová deska je vůbec nezajímá. Ale taky jsme třeba hráli na afterparty republikového klání ve frisbee ultimate, kde nás nikdo nikdy předtím neslyšel, a přesto reagovali vstřícně.

Alan - Tak chlapci, co říkáte na to být v kapele?
Kochy: Já si PVA maximálně užívám, těším se na každou zkoušku, na koncerty i na cesty na ně, jsem navíc rád, že mi po zkouškách nepíská v uších a že se jako lidi vždycky na všem shodneme, zkrátka, sedíme si.
Chonsik: Přiznám se, že když jsem si po prvním mailu od Majkla pustil na bandzone pár písniček, nebyl jsem z toho úplně odvařenej. Až když jsme se postupně prokousávali jak novými, tak staršími peckami, naladili jsme se s klukama na stejnou vlnu a začalo mě to neuvěřitelně bavit. Navíc jak Majkl popisoval těch pár akcí, co jsme stačili odehrát, pro mě byla takováto atmosféra na většině z nich premiéra. Takže být v kapele pro mě znamená hodně. Kluci mi dali velkou školu a akce se zpívajícími i pařícími fanoušky jsou mi odměnou.

Alan - Než jste do kapely vstoupili, byli jste na vážkách zda vstoupit?
Kochy: Tak určitě, než jsem dostal nabídku od Majkla, hrál jsem hlavně metal, hc, nu-metal apod. Ale v době, kdy se mnou třískala puberta, jsem byl punkáč jak poleno a P.V.A. byla jednou z mých nejoblíbenějších kapel. Dodnes si pamatuju, jak jsem několik songů z Prasat vyšší Autority měl přepsaných v sešitě, ze kterého jsem potom hrával u táboráků na kytaru. Takže nějaké to váhání bylo, ale pojal jsem to jako "návrat ke kořenům". A dneska jsem rád, že jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl.
Chonsik: Rozhodně. V té době bylo mojí dcerce půl roku a hlodala ve mně zodpovědnost vůči rodině. Navíc jsem zkoušel v menším projektu, tak další kapela pro mě byla těžko představitelná. Když jsem manželce řekl o této možnosti, bez váhání mě podpořila. Stejně tak mi pomohl v rozhodování můj výborný kamarád Strny, který přímo jásal. Nakonec jsem si řekl, proč to nezkusit? A jsem velice rád, že jsem si to řekl.

Alan - Jak se vám jeví kapela dnes po dvou letech hraní?
Kochy: Rosteme s každým koncertem, hraní si užíváme a neustále něco vymýšlíme. Za mě super!
Chonsik: Souhlasím s Kochym, lépe bych to nevystihl. Za mě taky super!

Alan - A co Masopust? Hudba, pestrost hraní, máš občas nějaký obavy ohledně vsuvek, které do hudby dáváš, tak aby to sedělo?
Masopust - Velká část kláves vznikala při experimentování s Majklem a/nebo klukama, takže to nebylo úplně tak, že bych si něco doma připravil, a pak jim to s třesoucíma se nohama - jako na přehrávkách v LŠU - předváděl. Nebo se alespoň něco nastřelilo a já to doma doladil. Zůstalo tam tedy snad to, co se nám líbilo od začátku všem.
Ale obavy jsem měl/mám. Přece jen punk a klávesy asi nejsou příliš obvyklá kombinace. Odnikud nás zatím nevyprovodili, tak buď tam v tom rachotu nejsou ty klávesy slyšet, anebo tam aspoň trochu sedí. To ale posuďte vy, posluchači. A dejte vědět!

Alan - Co klip. Je příprava?
Majkl: Což o to, klipů bychom rádi natočili i víc, k jednomu máme vypracovaný námět scénáře, ale zatím jsme nepokročili dál. Chuť by byla, ale nejsou finance a volného času taky nemáme nekonečně mnoho.

Alan - Nebudeme se ptát na další album, když je zde nové, které je ještě čerstvé. Ale co připravuje P.V.A. do budoucna. Něco spešl? Klip jsme už řekli. Co dalšího?
Majkl: Něco speciálního, ne moc obvyklého, chystáme k 25. výročí vzniku kapely, což bude v lednu 2019. Víc ale neprozradíme, bo by to pak nebylo to správné překvapení. No a mezitím možná stihneme ještě jednu desku, což v této chvíli ovšem slíbit nejde.

Alan - Díky za rozhovor.
P.V.A. - My děkujeme!

https://bandzone.cz/pva

Alan - Ahoj co nového v kapele.

Krtek - Ahoj, tak zrovna letos je toho tolik, jak nebylo za posledních 10 let. Natočili jsme pětipísňové EP, 2 klipy, v tisku je knížka o kapelní historii, chystáme se na výroční koncert 22.10. v klubu Bunkr v Liberci. Slavíme totiž 20 let!!!

Alan - Udělali jste mini EP album, zatím je k poslechu na bandzone, kdy a v jaképodobě bude venku pro fanoušky kapely Kohout plaší smrt?

Krtek - EP bude fyzicky k dispozici na flash disku, který bude součástí zmiňované knihy. No a jakmile bude venku knížka, on už se někdo postará, aby to bylo na Ulozto :-).

Alan - Takže album bude součástí knihy kterou připravujete. V jaké podobě tedy kniha s flash diskem bude vypadat a v jakém nákladu to vyjde?

Krtek - Knížka vyjde v profi provedení u vydavatelství Maťa ve spolupráci s distribucí Kosmas. S nákladem nedivočíme, bude to v nákladu 500 kusů.

Alan - Proč jste se rozhodli knihu napsat?

Krtek - Řešili jsme, jak oslavit kulaté výročí. Nahrát nový písničky - klasika, výroční koncert - to samé, ale knížka? To je pořád ještě specialitka. Za 20 let se nasbírá poměrně dost materiálu na několik knížek, tak proč to nevydat? A navíc až budu v důchodu, budu se moct chlubit vnoučatům :-).

Honza - Hrát nás již určitý počet lidí viděl a slyšel, psát nikoli, tudíž nám přišlo jako dobrý nápad to zkusit. To jsme ještě netušili, jaký bič jsme si na sebe upletli, ale každý z nás se nakonec svou pamětí probojoval a její odraz vtiskl do Wordu a co nevidět tak bude vtisknut i na papír.

Alan - Kdo psal jaké pasáže, a jde tedy o biografii, nebo volné povídání a sepsání?

Krtek - Základem knížky jsou příspěvky současných členů a jsou řazeny podle služebního stáří. Protože já jsem tam celých 20 let, snažil jsem se to, co si pamatuju, psát víceméně chronologicky a zveřejňovat letopočty. Kluci po mě už se datumy zabývají pouze ve chvíli, kdy se jim to vyloženě hodí. Je zvláštní, že i když popisujeme období, kdy jsme už byli spolu, každý jsme si vzpoměli na úplně jiný historky, takže se vyprávění skoro vůbec nepřekrývají a když už narazíme na nějakou společnou vzpomínku, je popsaná z různých pohledů, což pro čtenáře bude taky určitě zajímavý.

Honza - Napadá mě určitý důvod, proč si řadu situací každý z nás pamatuje jinak, že? Navíc nás doplnili členové bývalí, u nichž o rozdílnost pohledů leckdy není nouze...:)

Alan - Knihu pokřtíte kde? Akde se bude všude prodávat?

Krtek - Křest proběhne na již zmiňovaném výroční koncertě 22.10. a protože knížku bude distribuovat Kosmas, bude k dostání v těch nejlepších knihkupectvích v Čechách a na Slovensku.

Honza - A bude samozřejmě k dostání i u těch nejlepších knihdejců, tedy u nás.

Alan - Kde jste sehnali peníze na vydání knihy? A co jste komu nabídli?

Krtek - Na jaře jsme využili služeb crowdfundingové agentury HITHIT a povedlo se nám splnit cíl, který jsme si dali.

Honza - S dovedně skrývaným cynismem jsme si řekli, že by nebylo špatné pumpnout okolí, bude-li k tomu ochotno a ono ochotno bylo. Každý dobrodinec byl po zásluze odměněn artefaktem z naší sbírky.

Alan - Hoďte nějaké perličky ohledně vydání knihy? A nějaké speciality co si na vás připravili lidé, kteří vám přispěli na knihu.

Honza - No perličkou je pro nás už samotné vydání knihy. Speciality jsme si připravili spíš my pro přispěvatele, oni nám přispěli každý svými speciálními a originálními penězi a my jim za to poskytneme cenu útěchy z našich zásob. Mě tedy nejvíce ego stimuluje, že si odvážlivec objednal náš originální obraz, tudíž vznikla opravdová olejomalba, kde jsem já. No jsou tam tedy i všichni ostatní, ale to je nutné zlo, když člověk hraje v takto demokratické kapele.

Alan - Protože zbyly nějaké finance, což je dobře tak jste použili na klipy a to rovnou dva. Na které skladby to bylo a něco kolem natáčení nám můžete také říci.

Krtek - No, zbylé peníze z HITHITu jsme použili až na ten druhý klip - Lodivod, na ten první - Optimistu jsme si museli poctivě vydělat. Optimista byl náš první klip s full servisem, tj. scénář, maskérka, vizážistka, kameraman, asistent kameramana, režizér, hvězdné obsazení hlavních rolí... Bylo to hodně vyčerpávající natáčení, ale užili jsme si ho a myslím, že i výsledek stojí za to. Lodivoda jsme natočili za jedno slunné ráno od šesti hodin do cca deseti. Bylo to po 3 hodinách spánku po koncertě a před dalším koncertem večer.

Alan - Docela dobrý. 5 skladbové album a rovnou dva klipy. Kdo to točil, kdo hrál v klipech a opět něco vtipného z natáčení?

Krtek - Oba klipy nám točili kluci a holky z All4Bands a byl jsem příjemně překvapen jejich profesionálním přístupem. V Optimistovi si zahrál Tomáš "Volt" Vohradský, jinak též kytarista UDG a Jitka Lulisová známá ze soutěže X-Factor.

Honza - Já jsem si tedy při natáčení potvrdil, že řemeslo barmanské, jež mi bylo režisérským týmem přisouzeno, by nebylo nic pro mě. Jelikož mně udělený pokyn zněl "dělej, že něco děláš," tak jsem naléval. A protože odběratelů bylo poskrovnu, tak povětšinou sebe.

Alan - Jak se vám zamlouvalo nahrávání v rádiu Blatná a točení pro Tv FilmPro? Nebyli jste z toho trochu rozhození?

Honza - Moje mírné rozpaky pramenily především z toho, že jsem nebyl připraven na to, že budeme tvořit i obrazový materiál, ale snad jsme se toho zhostili se ctí...:)

Béba - Počáteční ostychem jsme se nedali rozhodit. Doufám, že jsme dodali dostatečně sofistikovaný zvukový i obrazový materiál.

Alan - Díky za rozhovor, a snad někdy příště.

Krtek - Taky díky, měj se co nejlíp.

Honza - Nápodobně

Béba - Díky...příště určitě.

https://kohoutplasismrt.cz/

Alan - Ahoj. Odkud kapela Imortela je, jaký hudební žánr hrajete a rovnou představte členy kapely.

Ahoj, všechny Vás zdravím.

Kapela Imortela je z Otrokovic a hraje melodický metal.

Jednotlivé členy kapely Vám ráda představím, na bicí hraje Petr Kostolanský, na baskytaru Honza Jurygáček, na kytary Marek Bartoň a Pavel Stuchlík. Já se jmenuji Kateřina Bartoňová a v Imortele zpívám.

Alan - Začali jste hrát v kterém roce? A hrajete bez přestávky, (rozpadu) - nebo jste měli své hluché období?

Imortela vznikla v roce 2005, v loňském roce jsme tudíž oslavili 10. výročí. Žádné hluché období jsme naštěstí neměli, hrajeme nepřetržitě až do dnešních dnů.

Alan - Ze začátku vaše tvorba nebyla taková, jaká je teď. Byla více uhlazenější, řekněme melodická. Melodická je stále, ale přeci jen jste momentálně přitvrdili. Popište nám tyto změny.

Prvotní sestava Imortely byla jen s jednou kytarou, posléze přibyly klávesy. Před několika lety jsme klávesy vyměnily za druhou kytaru, proto ten celkově tvrdší sound. Jak ale správně říkáš, melodičnost zůstala, na té si zakládáme.

Alan - Bývalí členové kapely. Zde bys mohla popovídat o příchodech a odchodech muzikantů. A co kdo přinesl v tvorbě pro Imortela.

Dobře, vezmu to popořadě. V roce 2005 kapelu založili kytarista Marek Bartoň, bubeník Miroslav Kostelecký, baskytarista Jiří Jandák a moje maličkost. V té době skládal muziku Marek a já psala texty. Po nějakém čase jsme se rozhodli přibrat klávesy, novým členem Imortely se tak stal Tomáš Vydržal, který se také zanedlouho zapojil do skladatelského procesu. V této sestavě kapela vydržela do roku 2011, kdy došlo k velké obměně. Z původní sestavy jsem zbyla já a Marek. Po nějakých krátkodobých členstvích se sestava Imortely ustálila a funguje v dnešní podobě.

Alan - V současný době tedy klávesy nemáte, místo toho dvě kytary. Nemáte nutkání klávesy vzít zpět? Anebo si trochu zaexperimentovat a vzít né na celé album, třeba na jednu dvě skladby jiné hudební nástroje?

Současná sestava kapely nám maximálně vyhovuje, takže měnit určitě nebudeme. Ale už teď můžu prozradit, že na novém albu, které připravujeme, se v některých skladbách klávesy objeví! A možná i další hudební nástroje!

Alan - poslední dlouhohrající album natočeno opravdu hodně dávno. Nepočítám mini EP. Kdy bude něco nového?

Už jsem to malinko nakousla v předchozí odpovědi, na přípravě nové desky už pracujeme! Jakmile budeme mít nový materiál perfektně secvičený a vyšperkovaný, tak započneme s nahráváním. Proto si již od listopadu dáváme koncertní pauzu, abychom se přípravě nové desky mohli věnovat na 100 %.

Alan - Album ještě venku není však dva klipy ano. Klipy byly míněny jako EP singl předzvěst alba? A můžeš nám oba klipy více rozpitvat?

I tak by se to dalo říci. Ale hlavně klipy jsme prostě moc chtěli. A když se naskytla příležitost, tak jsme do toho hned šli!

Náš první oficiální videoklip se točil ke skladbě "Dávné prokletí", a to na nedalekém hradě Malenovice, kde jsme si to náramně užili. Klip má krásnou dějovou linku, s kterou nám pomohli šermíři ze skupiny historického šermu a tance Berendal.

Druhý videoklip se točil ke skladbě "You make me feel", a to ve Velkém společenském sále Otrokovické BESEDY. I při natáčení tohoto klipu panovala skvělá atmosféra!

Alan - Texty máte většinou v rodném jazyce, proč i angličtina? Nemusíte rozepsat, stačí jen pár vět.

Ano, preferujeme češtinu, ale u některých písní jsme již při skládání hudby cítili, že by jim více slušel anglický text. Angličtině se určitě nebráníme ani do budoucna.

Alan - Jako kapela máte do měsíce cca 5 hraní, to je každý týden alespoň jedno vystoupení. Jste spokojeni? Jasně, chtěli byste hrát více a živit se tím, to je v pořádku, to asi každý, a kdo říká, že ne, tak z drtivé většiny lže. Přesto jste spokojeni?

Mám-li mluvit za sebe, tak já určitě spokojená jsem. A myslím, že i kluci. Faktem je, že v letním období, kdy je koncertů opravdu hodně, jsem často ráda za nějaký volný pátek , nebo sobotu. Všichni pracujeme a máme rodiny, takže je to občas hodně náročné.

Alan - s jakou kapelou jste vystupovali nejraději na koncertu. Ne na festivalu, ale na koncertě.

Kdybych teď řekla jedno konkrétní jméno, tak by to nebylo fér. Hráli jsme se spoustou fajn kapel. Se spoustou z nich úzce spolupracujeme a vždy jsme moc rádi, když se setkáme. Ale když tedy chceš, tady je několik z nich: Infinity, OLD, Iron Maiden/Dickinson revival, Black Tiger...

Alan - A co festivaly, když už jsme to nakousli. Kolik jich máte za sebou a jaké? Kde na festu jste se cítili nejlépe?

Festivaly jsou výborné, obzvlášť ty letní, mají nezapomenutelnou atmosféru! Máme jich za sebou opravdu hodně. Nejlepší jsou určitě ty, kde je o nás dobře postaráno a mají velkou návštěvnost. Zmínila bych jeden, a to ten, který sami pořádáme - IMORTELA METALFEST. Letos se uskutečnil již 4. ročník, na což jsme náležitě hrdí! Zveme na něj kapely, které nás na oplátku pozvou zase k nim, a tím vzniká již zmíněná vzájemná spolupráce.

Alan - Nějaké vtipné zážitky s kapelou máte? Ať zavzpomínáte a pobavíte sebe i nás.

(smích) Je toho opravdu hodně, něco nepublikovatelné! Vzpomínám si teď na jeden úsměvný zážitek, kdy jsme na neděli měli domluvené společné focení kapely. V sobotu mi zvoní telefon a náš kytarista Pavel říká, kudy se tam jde? Já už jsem na místě a nikdo tu není.......byla jsem tehdy v šoku, protože on na to focení přijel o den dříve! Měl to z domu 100 km a další den si to dal znovu...... (smích)

Alan - Díky za rozhovor. A naši čtenáři se budou moci (snad) těšit na další rozhovor po natočení alba.

Já děkuji a přeji všem pohodové dny plné té nejlepší muziky!

Kateřina.

https://www.imortela.cz/

Rozhovor s Mirem Žbirkou o spolupráci s Honzou Vedralem

Pamatujete si na okamžik, kdy padlo rozhodnutí, že s Honzou Vedralem budete spolupracovat na

knize o vás?

Myslím, že jsme se s Honzou v rámci nějakého rozhovoru pro noviny zadebatovali o hudbě a já mu

samozřejmě přidal pár svých historek. Těch rozhovorů nakonec bylo víc a mě napadlo, že by konečně

mohla vzniknout kniha o tom, co je v mém životě dominantní. Kniha o hudbě, příbězích vzniku skladeb

nebo koncertech... a Honza byl pro to ideální.

Stalo se vám během rozhovorů, že jste si vzpomněl na něco, co zůstalo dlouho skryté, na co jste si

nevzpomněl?

Určitě je tam takových míst a zasunutých vzpomínek hodně. Motivovaly mě k takovým nečekaným

objevům dávných historek i Honzovy nezatížené otázky. Když jsem mu vysvětloval realitu minulosti,

byl někdy hodně překvapený a já si vzpomínal i na věci, které bych raději zapomněl.

Jaká byla spolupráce s Honzou na knize, protože s ohledem na Honzy povolání (hudební žurnalista)

jste se určitě potkávali už delší čas?

Jak už jsem řekl, komunikace mezi námi probíhala už delší dobu před tím, než přišel nápad napsat

knihu a myslím, že jsme si lidsky i hudebně porozuměli. Tím se naše spolupráce zjednodušila a byla

velmi příjemná. Bavilo mě to i proto, že jsem Honzovi nemusel moc vysvětlovat historii pop-rock

kultury. Většinu toho ovládal, a když se s ohledem na jeho věk ode mně něco navíc dozvěděl, ihned si

to zařadil. Byl také velmi připravený, co se týká mojí tvorby, takže základní otázky odpadly.

Počítal jste, kolik setkání jste spolu absolvovali?

To jsem nepočítal, bylo jich hodně. Plus maily a telefonáty...

Je zřejmé, že váš původně pracovní vztah přerostl do přátelského. Bylo tedy jako povídat si

s kamarádem?

Nazval bych to souzněním. A to mezi námi bylo a touto spoluprací se ještě utužilo. Stále si máme o

čem povídat a týká se to samozřejmě hudby. Co kdo nového vydal, co na to říkáme . Na jakém byl

koncertě a jaké to bylo... To jsou témata, která nás sbližují.

Už jste knihu četl?

Četl jsem ji rozkouskovaně ...a na přeskáčku, při autorizaci. Těším se, až ji budu držet v ruce vytištěnou

s úžasnou fotkou na obálce od Tomáše Třeštíka (mimochodem také Honzův nápad, aby Tomáš udělal

úplně aktuální fotku).

Jaké jsou vaše další plány?

Čeká nás koncert v Londýně - 29. 10. - takový epilog k turné Road To Abbey Road a pak uvedeme

knížku do života v Bratislavě 15. 11. a v Praze 21. 11. Potom se chci věnovat tomu, co mne nejvíc baví,

a to je skládání nových písní

Jak vůbec uzrál nápad začít psát blog a pomáhal vám s tím někdo na začátku?

Prostě jsem došla do bodu, kdy mi došlo, že zákulisních historek a zážitků mám fakt hodně,

a hrozně se mi chtělo psát, tak jsem založila blog. Bývalý přítel Pavel po mně některé články

četl a dával mi k nim připomínky, a taky mi pomohl s technickou stránkou, abych já,

počítačový amatér, uměla ovládat admin své internetové stránky.

Kdo byli první čtenáři a jaké byly reakce vašich nejbližších a kolegů?

Nejdřív to byl okruh mých přátel, sdílela jsem články na facebooku, a oni je četli. Potom jsem

se ale doslechla, že se Kafe a cigárko hodně sdílí na sociálních sítích, na facebooku a twitteru,

takže v určitou chvíli už jsem nad tím neměla kontrolu. Reakce byly vždycky moc fajn, všichni

mě podporovali, že je to super a ať píšu.

Napadlo vás tenkrát na začátku psaní blogu, že za něj získáte tolik ocenění, že vyjde v knižní

a audio podobě?

Ne, to ani náhodou. Vůbec by mě nenapadlo přemýšlet, co z toho bude. Myslela jsem si, že

z toho nebude nic, že to dělám pro sebe. Ale já se všechno snažím takhle dělat, nemyslet na

úspěch a na výsledky, spíš se prostě snažit. Člověk ze sebe vydá nejvíc. Kdybych si třeba ze

začátku psaní představovala, že to bude knižně, hrozně by mě to blokovalo, protože kniha,

to už musí mít nějakou úroveň a musí to být skutečný psaní. No a vidíte, nemusí. Protože si

nemyslím, že Kafe a cigárko by bylo nějak literárně na úrovni. Je to takový psaní z radosti,

je o emocích, ale prostě z nějakýho důvodu to lidi moc baví číst.

Máte z toho radost? Nebo jaké jsou vaše pocity, když jdete kolem knihkupectví a vidíte tam

vystavené vaše knihy?

Je to rok, co kniha vyšla, teď už k tomu nemám žádné emoce. Jsem ráda, že takhle prorazila,

jsem na ni pyšná, to jo, ale můj vnitřní svět už se zase točí kolem jinejch věcí. Třeba kolem

toho, že bych zase chtěla psát, snažím se poradit s tím zásekem, že to vůbec nejde. A něco

vám řeknu, k odstranění záseku v psaní vám koukání do výlohy s vašima knihama moc

nepomůže, spíš naopak. :-)))

V jednom z příspěvků popisujete pocity, které ve vás vyvolávají slavné osobnosti, které

potkáte náhodně na ulici. Zaznamenala jste něco podobného vůči své osobě a jaké to je, jak

vám je?

Lidé nás s Markem oslovují hodně díky Stardance, a mě zase zastavují ohledně Kafe a cigárka,

naštěstí jsou většinou neuvěřitelně milí. Je to hezký, slyšet tyhle zpětné vazby, ale někdy mě

to uvádí do rozpaků. Mě víc zajímá se s lidmi bavit o něčem zajímavém, než o tom, jak mají

rádi blog a jak jsme tančili ve Stardance. Ale to je jen takový můj pocit, mám totiž strach,

abych se na těch úspěších nezasekla, aby se ze mě nestala jednou babička, která chodí do

různých pořadů a všude říkají: "A nyní dávná vítězka Stardance a dávná držitelka Magnesie

Litery, pak už toho nic moc zajímavýho neudělala!" :))

Natočit audioknihu byla pro vás zásadně odlišná práce než v divadle? Proč?

Protože se celej život učím interpretovat slova někoho jinýho a tady jsem najednou hrála to,

co jsem sama napsala. A zažila. Bylo to super, moc mě to bavilo. Nejdřív jsem přišla do studia

a tak umírněně jsem ty svoje texty četla, ale na konci toho prvního dne mi pan režisér řekl:

"Maruško, tak jak jsi četla teď ke konci tu jednu větu, jak jsi to hrozně hrála a byla výrazná,

tak by ta knížka měla bejt celá." Takže ten první den jsme přetočili a celý to díky Zdeňkovi má

pořádnej švih.

Na audioknize se podílel i pan režisér Dušek a hudební předěly a píseň složila Vladivojna -

oba jste si vybrala nebo jste dala na doporučení vydavatele?

Zdeňka jsem si vybrala, hned, jak jsme začali uvažovat o audioknize, věděla jsem, že u toho

musí být on. Známe se z divadla a poznali jsme se na Comebacku, kde byl náš herecký režisér,

a věděla jsem, že mě bude umět navést, aby knížka v audioverzi vyzněla vtipně. Já sama bych

totiž tápala, jak to číst, i když jsou to moje texty, člověk potřebuje pohled zvenčí. No a

doopravdy, když si teď knihu poslechnete, má takovej trochu sitcomovej zvuk. Doufám, že se

u ní lidi budou smát.

Již pár let spolupracujete s NROS a jejich projektem Pomozte dětem. Jak jste se k tomu

vlastně dostala a co je vaší náplní práce pro Kuře?

Jsem patronka, takže chodím na různé akce, spojené s Kuřetem, jsem vlastně "tvář" Pomozte

dětem. Ale zjistila jsem, že mě to moc baví, být nejenom tvář, ale i organizovat svoje vlastní

věci. Dělám Šansoniéru, Bazárek, výtěžky z toho jdou vždycky na Kuře. Snažím se tím pořád

připomínat, že tohle může udělat kdokoli. Nechat si na úřadě zapečetit krabičku a uspořádat

cokoli svého a tím vybrat na Pomozte dětem. Takhle můžou pomáhat i děti dětem, je skvělé,

že někteří rodiče, nebo učitelé dětem pomáhají pomáhat: vymyslí s nimi akci, pak z pozice

dospělého zapečetí kasičku a děti už se snaží a vyberou. Jsem si jistá, že jako malá bych z

toho byla nadšená, dělala bych ve škole přehlídky, scénky, vydávala časopis... Může to být

strašná zábava!

..z toho vyplývá, že i vaše literární činnost má pozitivní vliv na "Kuřecí konto", protože na něj

jde z každé prodané audioknihy/knihy jde 20,-Kč.

Jo, mám radost, že se nám to podařilo prosadit. Audioknížce by to bylo líto, že nepomáhá

dvacetikorunou, když knížka pomohla:-)).

Jaké jsou vaše další pracovní plány?

Právě dotáčíme seriál Svět pod hlavou, což je skvěle obsazený retro seriál Marka Najbrta a

Radima Špačka, v televizi to půjde od ledna.

Jaké jsou vaše tradiční Vánoce a těšíte se na ně?

Poslední roky jsem většinou už na první nebo druhý svátek vánoční musela zpátky do Prahy,

hrát představení, ale letos mi to vyšlo tak, že nebudu muset spěchat. U nás na Fidlovačce se

letos na Vánoce hrají dvě nové komedie - Famíie a Sen noci svatojánské, takže kolegové to na

svátky odpracujou a já si dám konečně klid a pohádky! Jupí! :-).

Rozhovor s Honzou Vedralem o vzniku knihy MIRO ŽBIRKA - ZBLÍZKA

Jak se zrodila myšlenka napsat knihu o Mirovi Žbirkovi? A o čem vůbec je?

Myslím, že poprvé se mi to mihlo hlavou, když jsem seděl v letadle do Londýna, kam mne Meky

pozval, abych napsal reportáž z nahrávání v Abbey Road. Během pouhých dvou hodin v letadle jsem

totiž přečetl jednu z předešlých biografií a přišlo mi, že především o samotné hudbě, která v jeho

příběhu hraje tak zásadní roli, jsem se toho dozvěděl žalostně málo. Samozřejmě mi ta myšlenka

přišla pošetilá, ale už jsem jí měl v hlavě. Potom, mnohem později, tuším, že v zákulisí vyprodaného

koncertu v Hybernii, jsme se o tom bavili s jeho ženou Katkou, to už to začalo být vážnější. Uplynulo

pár týdnů, sešli jsme se s panem Žbirkou na večeři a já jsem přes dvě hodiny poslouchal neuvěřitelné

historky ze zákulisí československé populární hudby. A přišli jsme na to, že ten generační rozdíl mezi

námi a jistá tenze, která z něj vyplývá, mohou být zajímavé pro obě strany i pro čtenáře. Hned ten

večer jsme se dohodli, že knížka vznikne. A že její osnovu budou tvořit jednotlivé Mekyho nahrávky,

které na sebe samozřejmě váží jednak řadu osobních příběhů a jednak odkrývají alespoň pro mne

dosud skryté mechanismy v pozadí předrevoluční i porevoluční hudební branže. Různé zákulisních hry,

ale i to, v jakých muzikanti, kteří zářili z obrazovek, žili podmínkách. Nebo jak podstatný byl rozdíl

mezi populární scénou v Česku a na Slovensku. Kdyby měla kniha Zblízka podtitul, zněla by "hudební

příběh", protože se při jejím vzniku ukázalo, že Miro Žbirka často, i když možná podvědomě, psal

soundtrack ke svým životním peripetiím.

Jako hudební novinář jste už absolvoval více rozhovorů s Mirem. Čerpal jste i z nich?

Ano, celá knížka stojí především na osobních rozhovorech, nemá za cíl představit hudební scénu v její

úplnosti a dokonalých detailech, ale to, jak jí viděl a jak si ji pamatuje, interpretuje Miro Žbirka.

Osobně jsme se poprvé pracovně setkali při vydání desky Empatia, později mne přizval přímo do režie

bratislavského studia, když připravoval Symphonic Album. A potom samozřejmě, čehož si ohromně

vážím, přímo do Abbey Road. Tyto osobní zážitky a materiály, včetně materiálů, které jsem dosud

nevyužil, jsem samozřejmě vynechat nemohl a ani nechtěl. To bych byl blázen.

Základ knihy ale vznikal až během roku 2015, kdy jsme se pravidelně setkávali v pražském Alcronu.

Později mi došlo, že i to bylo symbolické, je to místo, kde Meky často nocoval, když ještě nebydlel

v Praze. Kousek od Lucerny, kde dlouhá léta žil, v kuchyni skládal své budoucí hity, dole vyprodával sál

a v šatnách poznal i svoji ženu, která tam s ním coby studentka přišla udělat rozhovor...

Kolik setkání - rozhovorů jste spolu absolvovali?

Přesnou statistiku nemám. Scházeli jsme se v nepravidelných intervalech více než rok. Odhadem bych

řekl, že to bylo na dvacet setkání. Ne vždy jsme ale jen povídali a vzpomínali. Část příprav knihy

zabralo i probírání se bohatým (nejen) fotografickým archivem, který peripetie popisované v knize

dokresluje.

Je zřejmé, že váš původně pracovní vztah přerostl do přátelského. Jak byste Mira Žbirku

charakterizoval?

Krom toho, že je Meky skvělý muzikant, autor s rozpoznatelným rukopisem, který ale po celou svoji

kariéru dokázal překvapovat, je to také skvělý společník. Umí poutavě vyprávět, hází do placu

neuvěřitelně zábavné fóry. A přitom všem zůstává autentický. I když jsem zkoušel, zda si nepřibarvuje

minulost, a s větším odstupem se ho ptal na podobné otázky, vždycky odpovídal stejně. Ale ze všeho

nejlepší je hudební přehled, který si dodnes udržuje. Brzy jsem zjistil, že každý náš rozhovor, ať už byl

do novin nebo do knihy, začíná a končí s předmětem interview zcela nesouvisejícím povídáním o tom,

co se právě hraje v britských hitparádách. Co se v charts objevilo za nová jména. Koho si poslechnout

nebo taky koho právě Meky doporučil dramaturgům tuzemských rádií. Když si povídáte se zpěvákem,

který má za sebou desítky úspěšných let na tuzemské hudební scéně a nemusel by dělat a zajímat se o

nic a zjistíte, že díky němu tuzemská rádia hrají muzikanty, jako je Jake Bugg, nemůže vás to

neokouzlit. Tohle vlastně byly momenty, na které jsem se z našich setkání nakonec těšil nejvíc. A nejen

protože jsem je pak nemusel přepisovat.

Jaký máte vztah k jeho tvorbě, máte nějakou nejoblíbenější skladbu?

Jak už jsem říkal, Mekyho Žbirku považuji především za jednoho z nejlepších songwriterů, jaký u nás

kdy byl. Umí napsat přímočarou "vypalovačku", jako je 22 dní i kompozičně náročnou Baladu o plných

vtákoch. Nikdy se nebál experimentovat. V jeho nahrávkách z osmdesátých let jsou skutečně klenoty

jako Do člna nebo Mesto spí, které inspirovaly celou generaci pozdějších muzikantů z elektronické

scény. Pokud bych měl vybrat jedinou z té spousty skvělých písniček, musí to být ale Fair Play, ostatně

právě její tóny dávají celé knížce pomyslnou "dohru".

Nějaký zážitek spojený se vznikem knihy, který je pro vás silný?

Rozhodně návštěva Abbey Road. Ale nejen v tom smyslu, že jsem skutečně stál v ikonickém Studiu 2,

kde vzniklo tolik zásadních nahrávek, a říkal si, jak je to tam, sakra, ve skutečnosti malé. Ale také

protože jsem měl tu čest setkat se tam s lidmi, kteří s Mirem na jeho anglických nahrávkách přímo

pracovali. Jeho producent Rob Cass byl ze vznikající nahrávky doslova nadšený a rozhodně ji nebral

jako nějaký výstřední "kšeft" z východu. Textař Pete Brown, excentrik od pohledu, hlavní textař

Cream, dokonce do Abbey Road v ten den osobně přijel, aby slyšel, jak to zní. A aby mi řekl, co pro něj

setkání s Mekym znamenalo. Byl z toho tak nadšený, že si na mne vzal adresu do Prahy a za pár dní

mi skutečně poslal cédéčko svojí vlastní kapely. Tehdy jsem asi v úplnosti pochopil, že Meky Žbirka je

autor i interpret světových kvalit, který by - nebýt doby -mohl uspět v mezinárodní konkurenci.

Co si myslíte, že je na Mirovi nejzajímavější?

Jeho posedlost hudbou. Silný životní příběh, který se za leckdy bezstarostnými a veselými písničkami a

gentlemanským chováním skrývá. A také to, že je od osmdesátých let na vrcholu tuzemské populární

scény a přitom se ani jednou nezaprodal. A jeho tvorba po celou tu dlouhou dobu zůstává relevantní.

Vždyť z jeho poslední desky Miro by se současní dvacetiletí muzikanti mohli učit, co to znamená znít

osobitě a nehrát přitom na jistotu.

A co v knize?

To je pro mne přirozeně složité určit. S tím textem jsem žil opravdu dlouhé měsíce. Ale myslím, že

krom hudebních a osobních věcí, se povedlo zachytit ono již zmíněné pozadí hudební branže. Kapitoly

o tom, jaké haló způsobilo v pražských kruzích, když Meky Žbirka vyhrál Slavíka nebo jak vypadala

vystoupení na turné v bývalém Sovětském svazu, jsou poučné. A pak, když jsem skládal dohromady

všechny ty historky... jak Meky, coby kluk bez občanky, hrál pro Elizabeth Taylor nebo jakou náhodou

se v době normalizace octnul na večeři s Bonem ve stínu egyptských pyramid. Občas jsem si připadal,

že píšu spíš sci-fi.

Máte už v hlavě nápad na nějakou další knihu?

Pracuji na kapitole do jedné, která má spíš charakter sborníku. A věřím, že nějaká další biografie či

větší story přijde. Silných a dosud nezpracovaných příběhů nabízí česká a slovenská populární hudba

víc než dost.

UKÁZKY Z KNIHY

Narůstající drzost, která je tak typická pro většinu kapel na dlouhém turné, se ale neprojevovala jen v

programech koncertů. "Z některých věcí jsme si začali dělat srandu. Postupem času jsme dokonce

měli ověřené fóry. Věděli jsme, že všech no není v pořádku, že je na nás někdo navěšený, že o nás

může psát zprávy a podobně. Bydleli jsme v hotelových pokojích, o nichž šly zvěsti, že se v nich

všechno nahrává. A mě nenapadlo nic lepšího, než vždycky když jsem přišel na hotel, zkoušet

mikrofony: Aljošo, přidej trošku hall, dotáhni trochu ty výšky. No samozřejmě že jsem v sobě měl

vodku," popisuje Meky, jak naivně s kapelou zkoušeli hranice, za které jim Sovětský svaz dovolí zajít.

Okolo se přitom děly věci, z jejichž vyprávění dnes až mrazí. Jedna taková se týká zastávky Limitu na

Kavkaze v Grozném. "Začalo to hned u hotelu. Přišli jsme tam a docela dlouho jen tak stáli a nikdo se

pořád neměl k tomu, aby nás ubytoval. Tak říkám: Chlapci, asi je nějaká potíž, zeptáme se, co se

děje," začíná Miro vyprávět. Na svůj dotaz tehdy dostali poměrně překvapivou odpověď: "Řešíme tu

takový menší problém, že nám někdo přepadl hosty. Prý se tu někdo probudil a měl kudlu na krku, ať

odevzdá všechno, co má."

Byli jsme mladí a naivní, a tak jsme se tomu smáli. Vždyť to byl Sovětský svaz a my si mysleli, že to

musí mít pod kontrolou! Že to, co nám tu ten člověk vykládá, jsou blbosti, a pojďme se radši najíst,"

kroutí hlavou nad situací, která vůbec vtipná být nemusela. Když si muzikanti sedli do restaurace,

situace se ale moc nezlepšila. Opět tam totiž seděli desítky minut a nic se nedělo. "Pak konečně přišel

nějaký chlapík a já říkám: No, tak co máte? A on: Ničevo. A myslel to vážně." Aby toho ne bylo málo,

hladovějící kapelu, která stále nebyla ubytovaná, bez rozloučení opus til přidělený "sapravažďájoš".

"Jemu na rozdíl od nás bylo jasné, co se děje, a pros tě na tři dny zmizel, vůbec jsme o něm nevěděli."

vypráví Meky, jak se coby určený "vedoucí zájezdu" musel začít o všechno starat sám. Kapela se

vydala na trh, tam si nakoupila chleby a česnek a nakonec se nějak dostala i do hotelového pokoje.

Podivnostem ale nebyl konec. "Když se chystal koncert, přišel nějaký chlap, a že prý nám rozbije tu

naši amerikánskou aparaturu. A já na to přátelsky: Ale to nerozbíjejte, to bychom nemohli hrát!

Skončilo to nenávistnými pohledy, ale já vůbec netušil, co za nimi stojí a neměl mi to kdo vysvětlit.

Náš průvodce se objevil až těsně před od letem. Najednou jsem ho viděl, jak vesele nastupuje do

autobusu a jedeme na letiště," popisuje Miro neobyčejnou zastávku turné, kterou provázel potlesk a

ovace, ale taky mohla skončit úplně jinak. "Co se tam dělo, jsem pochopil až za časů Jelcina. Oni to

skutečně neměli pod kontrolou a opravdu se mohlo něco semlít. Celý Kavkaz se nesl v podobném

duchu, ať už to byla Machačkala, nebo Nalčik. Samozřejmě jsem měl nějakou znalost toho, kde jsme.

Ale jednotlivé státy jsem neznal, netušil jsem o jejich rozdílné situaci. My jsme o Sovětském svazu

měli představu, že je to celek, který drží pohromadě. Netušili jsme, že když cestujeme z města do

města, navštěvujeme jiné národy, které mají jiné náboženství. Že tolik důležitých faktorů se liší." Což

neznamená, že to bylo nutně vždycky hrozivé a o život. Úsměvné obrátky nabrala třeba zastávka v

Baku. "Místní se totiž rozhodli, že jim připomínám Johna Lennona, a pořád mi posílali drinky. Bylo na

nich vidět, že už počítají do budoucna s ně jakou samostatností. A my jsme pro ně byli symbolem

něčeho ze Západu. Já jsem tam byl za chvíli úplně pod stolem, protože každý si se mnou chtěl vypít.

Kroutil jsem jen hlavou a ptal se, kde jsme to přistáli."

Odchod tří důležitých muzikantů z Modusu se nakonec zdál poměrně klidný, i co se týče osobních

vztahů. "Nikdy jsem se na Janka vlastně nezlobil. Já na to neměl čas. Zareagoval jsem tak, že musíme

něco udělat. Nepitval jsem se v tom, co se stalo. Prostě jsem přijal Lehotského rozhodnutí jako

neměnný fakt, o kterém se nespekuluje," vzpomíná Miro. V klidu mohl zůstat i proto, že díky

plánování vydavatelství Opus mu v době, kdy dojížděl koncerty s Modusem, už vyšlo první sólové

album Doktor sen, které sice s kapelou, ze které dostal padáka, nahrál, ale tušil, že i když to nebyl

původní plán, může mu dobře posloužit k nastartování další kariéry. Události tak k poslednímu

společnému koncertu Modusu, který byl na plánován na 30. 11. 1980 v Brně, směřovaly vlastně

poklidně.

"Byl to zvláštní den. Strašně sněžilo, byly to hotové závěje. My jsme si z toho dělali srandu. Byli jsme

mladší a nezodpovědní, nedokázali jsme si uvědomit, co to znamená jízda na sněhu. Jediný, kdo se

strachoval, byl Janko Lehotský, ale my jsme se mu smáli.

On měl totiž takovou povahu, že kolem něj člověk jenom prošel a řekl: Ahoj, Janko. A on na to: Ježíš,

tos mi neměl dělat, strašně jsem se lekl. Brali jsme to tak, že přehání. Až dnes víme, že nepřeháněl

nic," pouští se Meky opatrně do popisu tragických okolností onoho večera. Kapela toho měla za

sebou za ta společně strávená léta on the road hodně. V době, kdy neexistovalo nic takového jako

zimní pneumatiky, dělávala unavená nebo rozjívená posádka při dlouhých přejezdech v autě

nejrůznější nepřístojnosti. "Jen Lehotský byl jako šofér velmi háklivý. Musel jsem do jeho forda na

stupovat vždycky celou nohou, nikdy ne špičkou, dodnes nevím proč. Byl úzkostlivý a my jsme si z

toho ještě dělali srandu. Pamatuju, že když jsme jednou vyrazili do Polska, byla absolutní kalamita.

Janko byl celý nervózní a my jsme s Lacim seděli za ním, nafoukli papírový sáček a koukli na sebe:

Bouchneme to? Jeden z nás do toho třísknul, ozvala se ohromná rána. A nám to připadalo strašně

zábavné, jak se Lehotský za volantem leknul. Vůbec mi nedocházelo, co to bylo za hloupost,"

přiznává. "Dodnes mě mrzí, že jsme v tomhle směru nebrali Lehotského vážně." I protože to byl právě

kapelník Modusu, kdo před odjezdem přesvědčoval spoluhráče, aby vzhledem k počasí naložili

veškerou aparaturu k němu a na koncert vzali co nejméně aut. "Kdybychom to tehdy celé pojali po

jeho, mohl ten večer dopadnout úplně jinak. Ale my jsme byli tak rozjetí, že nám bylo všechno jedno.

Jako bychom byli mimo svět," říká. Ještě cestou na poslední koncert Modusu vyváděli blbosti. "My

jsme jeli do Brna Škodou 1000 MB, kterou řídil náš technik Stanley Procházka. Ještě jsme se smáli

tomu, jak nám to strašně klouže, a přejížděli z pruhu do pruhu. Cestou na koncert nám to připadalo

strašně zábavné," popisuje, co předcházelo poslednímu koncertu tehdy nejslavnější slovenské kapely.

V Brně se po něm ještě rozloučili s přátelským good luck. Všechno se zdálo jasné - Lehotský i Žbirka

věděli, kam se chtějí vydat. Jenže Marika Gombitová, která jela autem se svou kamarádkou, měla

cestou do Bratislavy těžkou nehodu. Zatímco řidička vyvázla s lehkými zraněními, slavná zpěvačka,

která před sebou měla velkou kariéru, málem nepřežila a poranění míchy ji už navždy upoutalo na

invalidní vozík. "Všechno se zdálo tak jasné. A pak jsem se ráno probudil a zjistil jsem, že Marika měla

nehodu. Byl jsem z toho v šoku," vzpomíná Miro na odchod z Modusu, který měl nakonec mnohem

tragičtější odstíny, než by si kdokoli ze zúčastněných kdy pomyslel. Marika se sice už půl roku po

havárii vrátila na Bratislavskou lyru s písněmi Prstienky z trávy a Tajomstvo hier a přes svou

uzavřenost si udržela statut vzývané a uznávané zpěvačky, ale to už by někdejší Modus minulostí.

Alan - Ahoj 22 let na scéně. A stále aktivní, jak dalece vám zestárli vaši posluchači?

Martin - Samozřejmě stejně tak, jako my muzikanti v kapele jsme o těch 22 let zestárli (raději napiš, že jsme zmoudřeli ), tak i ti naši fanoušci, kteří byli u zrodu kapely, zestárli s námi. Ale neznamená to, že na naše koncerty chodí jen naši vrstevníci. Je super, že pod pódiem vídáme spoustu mladých, kterým se naše muzika líbí, a při tom někteří z nich ještě nebyli ani na světě, když jsme vydávali naše první nahrávky. Rodiče dotáhnou na akci své potomky, ti zase své, atd. Myslím, že se nemusíme obávat, že by nám fanoušci vymřeli. Letos jsem na jednom z našich koncertů viděl asi pětiletou holčičku s plastovou kytarou na krku a skákala jako zkušený rocker. Je super, že nám roste nová generace fanoušků (a fanynek, což jistě potěší srdce každého stárnoucího rockera). Jen tak dál.

Alan - Letos (2016) jste vydali album s názvem Mona Lisa ze Stodolní. 8 let jste čekali, než jste posbírali materiál. Proč tak dlouho?

Roman "Malvin" - Je pravda, že si museli naši fanoušci na nové album chvilku počkat. V roce 2008 jsme vydali úspěšné album "Visalaje", které ale ve finále zrealizovali pouze tři členové kapely, zpěvák Dalibor, kytarista Martin a já na bicí. V průběhu natáčení se totiž rozhodli kapelu opustit dva zakládající členové, basový kytarista Bohdan Adamčík a kytarista Roman Polaczek. Další album jsme chtěli tedy natáčet, až se nám podaří dát dohromady kompletní novou sestavu Grogu. Koncem roku 2010 po třech letech hostování se k nám připojuje basový kytarista Honza Valuštík a kytarista Mirek Satora. Společně začínáme s nadšením pracovat na nových skladbách a již z prvních nápadů je zřejmé, že nám to společně parádně šlape a že se mají fanoušci na co těšit. Nové skladby vznikaly v průběhu dvou let, včetně textů. Začátkem roku 2013 konečně začínáme ve studiu "U Valdy" natáčet naše nové CD, ale objevily se zdravotní problémy jednoho z našich členů, kvůli kterým se natáčení značně protáhlo. Zároveň se objevily nějaké technické komplikace při natáčení a potýkali jsme se se značným pracovním vytížením některých členů, přeci jenom všichni máme svá zaměstnání. Navíc jsme si na album přizvali ještě zajímavé hosty, takže bylo nutné skloubit natáčení s jejich nabitým pracovním programem. Jsme rádi, že jsme všechny tyto překážky zdárně překonali a album je na světě.

Alan - Jste spokojeni s albem? Po poslechu bychom mohli říci, že je mírně odlišné od alb předešlých, dosti propracované.

Dalibor "Panther" - To bude tím, že jsme si s ním dali tak načas . Ale vážně, chtěli jsme zachovat hudební styl, na který jsou naši fanoušci zvyklí a zároveň dosáhnout moderního zvuku. Navíc se hudebně na albu podíleli všichni členové kapely, a tím, že každý posloucháme trošku odlišnou muziku, jsme docílili toho, že je album pestré. Posluchači na něm najdou tvrdé našlapané pecky, ale i několik pomalých rockových balad. A jestli jsme s albem spokojeni? No samozřejmě, že jsme. Děláme muziku, která nás baví, dáváme do toho vše a věřím, že ta vložená energie je na CD znát a že to posluchači ocení. Zatím máme velice kladné ohlasy od našich fanoušků, a nejen z tuzemska, ale také ze zahraničí, a i pozitivní recenze, které se zatím objevily v médiích, nás utvrzují v tom, že se nám CD povedlo.

Alan - Album jste natáčeli kde?

Jan "Valda" - Jak už říkal Roman, CD jsme natáčeli ve studiu "U Valdy", stejně tak, jako naše minulé album. A jak už název napovídá, jedná se o mé domácí studio. Tedy spíše jsme natáčeli v kotelně našeho baráku. Tam jsme docílili nejlepšího ambientního zvuku (teda když zrovna můj taťka nepřikládal do kotle ). V tomto studiu už jsme dělali naše třetí CD, nicméně si myslím, že jsme se nyní dopracovali k ještě zajímavějšímu zvuku. Hodně jsme experimentovali jak s nastavením zesilovačů, použitím efektů, tak i s umístěním mikrofonů. Natáčení v našem studiu mělo tu obrovskou výhodu, že když byla inspirace a chuť nahrávat, mohli jsme hned své nápady zaznamenat v kteroukoliv denní (i noční) dobu. Takže my jsme byli spokojeni, horší už to bylo se sousedy, ale jak říkal jeden z našich bývalých členů kapely: "Bigbít si žádá oběti!"

Alan - V tom samém studiu proběhl i master? A pomáhal vám někdo při natáčení alba?

Mirek - Master probíhal také doma. V podstatě jsme si vystačili sami. Už z minulých desek jsme nasbírali nějaké zkušenosti a postupně se dopracovali ke zvuku, který se nám líbil. Chtěli jsme se vyvarovat nepříjemné zkušenosti, o které se s námi podělil jeden kámoš muzikant z tuzemské profesionální kapely, když utratili spoustu peněz za mastering v jednom renomovaném zahraničním studiu a poté, co jim zmastrované nahrávky dorazily a oni se zhrozili otřesné kvality, vše si sami předělávali znova. Vím, že to není pravidlem, ale slyšel jsem pár nahrávek, co si kluci z regionálních kapel nechali mastrovat v českých profesionálních studiích a moc mne nenadchly. A co se týká pomoci při samotném natáčení, mixu případně masteringu, už tak bylo dost obtížné, abychom se jako kapela shodli, a kdyby nám do toho kecal ještě někdo cizí, kdo nás nezná a neví, jak tu muziku vnímáme my, asi by nás to nebavilo. Ale pozvali jsme si zajímavé hosty, kteří se na nahrávání podíleli. Na CD můžete slyšet kytaristu Andonise Civopulose, zpěvačku Moniku Agrebi, Michaelu Prchalovou a Veroniku Horníčkovou, klávesistu Petra Bodnára a houslistu Libora Sitka, který si ještě střihnul jeden kousek na foukací harmoniku.

Alan - Kladné ohlasy nejen od fanoušků? Kde jste se všude presentovali s albem?

Martin - Album vyšlo poměrně nedávno, ale i tak už můžeš songy z tohoto alba slyšet ve vysílání rockových rádií po celé republice, vyšly kladné recenze v hudebních časopisech a na hudebních portálech, zprávy o vydání našeho CD se objevily na různých informačních webech a v tisku, už jsem poskytl nějaké rozhovory do novin, tento měsíc jsem natáčel rozhovor pro regionální televizi a dnes tady s tebou děláme rozhovor celá kapela, takže i když zrovna nehrajeme, práce spojené s kapelou je poměrně dost. Chtěli bychom naše songy představit co nejširšímu okruhu posluchačů a věřím, že jsme na správné cestě. Potěšilo mě umístění naší kapely v anketě Český slavík 2016 na 54. místě. Vím, že na tuto anketu nejsou ze strany veřejnosti ohlasy moc pozitivní, ale pro nás je toto umístění signálem, že na nás naši fanoušci nezapomínají (někdo nám tam ty hlasy přece musel poslat, ne?).

Alan - 22 let a žádný klip. Bude nějaký?

Roman "Malvin" - Máš pravdu, že zatím nemáme žádný pořádný současný oficiální klip. V minulosti, když jsme začínali, jsme jeden vytvořili, který se vysílal ve veřejnoprávní televizi a na nějakých regionálních kabelových TV, ale to už je dávno. Na našem webu můžeš sice najít nějaká videa z koncertů, ale rádi bychom příští rok něco spáchali a nabídli do vysílání hudebních televizních kanálů, tak uvidíme, jak se nám to podaří.

Alan - Na albu je i stejnojmenná skladba Mona Lisa ze Stodolní, podle té se celé CD jmenuje.

Nějakou dívku, ženu ze Stodolní znáte a ten song je o ní?

Martin - To je zvláštní, že se mě na to ptá skoro každý. Je to spíše o jednom našem kamarádovi, který se na Stodolní ulici (pro ty, kteří neví, tak je to jedna ulice v Ostravě se spoustou barů, restaurací, klubů a mimo jiné i podniků pro pány) seznámil se striptýzovou tanečnicí (viděl jsem ji osobně, byla mladá, krásná, fakt stála za to ) a bezhlavě se do ní zamiloval. Sliboval jí lepší život, stálo ho to spoustu peněz, přemlouvání, ale určitě je ti jasné, jak to nakonec dopadlo. Asi měla "tanec" radši . No, a když jsem skládal text na tuto skladbu, první verš, který mě napadl, byl "Úsměv Mony Lisy, nic ti není cizí..." a hned jsem si vzpomněl na tento zajímavý příběh, políbila mě múza a za chvilku jsem ho měl napsaný celý. A pak už byl krůček k názvu Mona Lisa ze Stodolní.

Alan - Nějaké vtipné zážitky z natáčení alba máte?

Dalibor "Panther" - Co z natáčení, ale z focení alba. Když se podíváš na obal našeho alba, tak ti to musí být hned jasné (obal zobrazuje krásnou mladou nahou dívku). Nebyl to sice zážitek zrovna vtipný, zato však mimořádně příjemný. Aspoň pro nás. Když si uvědomíš, že naše "Mona Lisa" nás před tím vůbec neznala a nechala se odvézt partou pěti rockerů s jedním fotografem na opuštěnou zříceninu hradu do nejzapadlejšího a nejtemnějšího sklepení a tam ... No, odvážné děvče. Ale fotky fakt stojí za to. Jak říkal jeden můj kolega v žertu: "Ten obal je lepší, než ta muzika." Ale samozřejmě ten obal je stejně dobrý, jako ta muzika.

Alan - A opačně, propadové zážitky?

Mirek - Máš na mysli, kdo co ve studiu pokazil, čí stopa se musela několikrát nahrávat, kdo měl problém s rytmem, kdo co zahrál falešně a které stopy jsme nakonec nepoužili? To po mně přece nemůžeš chtít. To bych klukům nikdy neudělal, že bych to na ně prásknul .

Alan - Díky za rozhovor. A snad někde v Česku si na vás zajdeme.

Martin - Taky moc díky za příjemný rozhovor a určitě se budeme těšit, že se setkáme na nějaké pořádné rockové pařbě. A proč ne právě někde u vás, že? O termínech našich vystoupení a vše o kapele lze najít na oficiálním webu kapely www.grog.cz, kde je možné si napsat i o naše CD a merchandise.

Kapela v současnosti hraje ve složení Dalibor "Panther" Halamíček (zpěv), Martin Sitek (kytara), Mirek Satora (kytara), Honza "Valda" Valuštík (basová kytara) a Roman "Malvin" Horníček (bicí).

Alan - Ahoj, můžeš nám představit svůj projekt?

Ela - Ahoj Alane, jasně - ráda!

Jsme původem z Německa, symfonická metalová skupina skládající se z 6 členů.

Michaela Eichhorn (zpěv)

Chris Kolb (Bass)

Micha Kasper (bicí Ex -Stormwitch, Tyron Pace)

Dean Dixon (doprovodné vokály)

Quentin Compson (Klávesnice Ex Stormwitch)

Kytara (upřesníme, má zdravotní problémy, takže asivýměna)

V současné době existujÍ 3 alba a na 4. se pracuje.

Alan - Odkud jsi?

Ela - Jsem z Karlsruhe to je v jižním Německu.

Často jsem se stěhovala, to je život!

Dlouho jsem žila u Stuttgartu v Tübingenu a poté jsem byla několik let doma v Hamburku.

A nyní žiji v blízkosti Baden Baden. Všechno to jsou velmi krásné města.

Alan - Jaké jsou tvé hudební zkušenosti?

Ela -Moje první skupina založená V roce 2004 pod názvem "Com'n Rail" .S touto kapelou jsem nahrála album "Out of my Universe"

Zažila jsem s kapelou mnoho krásného, ale pak v roce 2008 jsem se rozhodla jít vlastní cestou, a založila kapelu "ELA" (skládající se z výše uvedených členů).

Od roku 2008 se toho hodně stalo. Nechci upustit od 3 alb. První vydané v roce 2008 Passion, druhé vydané v roce 2011 Silberling Make my Day, a v roce 2014 dosud poslední album Nervous Breakdown, na kterém jsou také spoluskladby s Donem Powellem ze Slade, prostě bomba. To samozřejmě způsobilo, že některé singly jsou v pozadí, před tímto albem.

Také jsem měla boční projekt nazvaný EBCROXX. Spolu s Tony Carey a Blackmore jsme přinesli album Winners heraus auf dem Rock a hared rockovou sklladbu die Hautrolle spielen.

Stejně tak jsem pracovala s Jürgenem Blackmore na album Voices hören v písni Nanshu. Poslechněte si ji.

Spolupracuji se spoustou muzikantů!

Jsou to zkušenosti k nezaplacení!

Alan - Kolik jsi tedy nahrála alb?

Ela -Teď to byly:

2004 Out of my Universe (s mou první kapelou Com'n Rail)

2008 Passion

2011 make my day

2014 Nervous Breakdown

mimoprojekt: Jürgen Blackmoreovy Voices (Host)

a EBCROXX ELA Blackmore Carey

Alan - Vystupovala jsi někdy v ČR?

Ela -Ano, byli jsme v tomto roce v ČR v Kraslicích a v Praze.

V Kraslicích bohužel jsme měli nějaký problém, kvůli zdravotním problémům našeho bývalého kytaristy. Doufáme že vše doženeme, protože jsme byli všichni velmi smutní! Bohužel, nelze nic ovlivnit a někdy to svazuje ruce ... bohužel

Praha byla skvělá! Zde jsme se naštěstí kytaristu nalezli, aby nám pomohl!

Musím říct, že lidé z Čr nás přivítali s otevřenou náručí, super milí lidé a skvělé umístění! Velmi to na nás zapůsobilo!

Okamžitě jsme se cítili pohodlně. Ještě jednou díky lidem, že jsme si mohli zahrát!

Těšíme se na příští rok hrát znovu v ČR! Alespoň doufáme ;-)

Alan - Co máš raději klub nebo festival?

Ela - Hmmm ... Takže, mám ráda obojí!

Klub má tu výhodu, že jsi se vším obeznámen, je blíže k lidem, někdy se cítíš být propojen s publikem.

Festivaly, to je také velmi vzrušující, na festivalu se setkáváš s jinými hudebníky, můžeš si vyměňovat nápady, povídat, a samozřejmě mnoho lidí, mnoho potencionálních fanoušků pro tvou kapelu.

Oboje má své pro a proti.

Alan - Něco nového na obzoru?

Ela - Samozřejmě! Pilně se pracuje na nových písních pro nové album!

Právě jsme dokončili některé skladby, přeposlali do Massacre Records a čekáme na vydání.! Samozřejmě také plánujeme naše klubová vystoupení a Tour 2017th No a videoklipy, na těch pracujeme na plný plyn!!

Alan - S kterými známými kapelami jste už vystupovali??

Ela - Bože, bylo jich mnoho ....

Scorpions, UFO, Doro, Edguy, Saxon, In Extremo, Eisbrecher, Grave Digger, U.D.O., Joe Lynn Turner, J.R.Blackmore a mnoho, mnoho dalších ...

Alan - Odkaz pro fanoušky v ČR?

Ela - Děkuji všem fanouškům v České republice za jejich loajalitu a jejich podporu! Pokud by nebylo vás, nebylo by nás! Máme vás rádi a Heavy Metal je zákon!

Eure ELA

Alan - Díky

Ela - Děkuji vám všem, také děkuji i tobě Alane! A v Radiu za podporu.

Děkuji :-)

-------------------------------------------------------------------------------------------

Alan - Hallo können Sie präsentieren Ihr Projekt?

Ela - Hallo Alan, klar gerne!

Wir sind eine aus Deutschland stammende Symphonic Metal Band bestehend aus 6 Mitgliedern.

Michaela Eichhorn (Leadvocals)

Chris Kolb (Bass)

Micha Kasper (Drums Ex -Stormwitch, Tyron Pace)

Dean Dixon ( Backing Vocals)

Quentin Compson ( Keyboards Ex-Stormwitch)

Guitar ( hierzu gibt es bald News,da aufgrund gesundheitlicher Probleme ein Ersatz gesucht wird!)

Es gibt mittlerweile 3 Alben und am 4. schreiben wir gerade sehr fleissig!

Alan - Wo bist du aus?

Ela - Ich bin in Karlsruhe geboren.Das ist in Süddeutschland.

Ich bin öfters umgezogen, wie das so ist im Leben! Das kennt sicher der ein oder andere ;-)

Ich habe lange Zeit in der Nähe von Stuttgart gelebt in Tübingen und danach war ich einige Jahre in Hamburg zuhause.

Mittlerweile lebe ich in der Nähe von Baden Baden. Alles sehr schöne Städte.

I

Alan - Was sind Ihre musikalische Erfahrung?

Ela - Ich habe 2004 meine erste Band gegründet mit Namen "Com'n Rail" .Hier gibt es auch ein Album das "Out of my Universe" heisst.

Ich habe mit der Band sehr viel erlebt, aber entschloss mich dann 2008 meinen "eigenen" Weg zu gehen und gründete dann die Band "ELA" (bestehend aus den oben genannten Mitgliedern).

Seit 2008 ist viel passiert auf das ich nicht verzichten möchte.Es wurden 3 Alben produziert 2008 das Album Passion, 2011 dann den Silberling Make my Day und 2014 das bisher letzte Album Nervous Breakdown, auf dem es auch ein Medley zusammen mit Don Powell von Slade zu hören gibt! Daraus entstanden natürlich auch einige Singles...

Ebenso hatte ich ein Sideprojekt das EBCROXX heisst. Zusammen mit Tony Carey und Jürgen Blackmore brachten wir das Album Winners heraus auf dem Rock and Racing Songs die Hautrolle spielen.

Ebenso kann man mich auf Jürgen Blackmore's Album Voices hören mit dem Song NANSHU.

Ich habe mit vielen tollen Musikern zusammenarbeiten dürfen, wofür ich sehr dankbar bin!

Das sind Erfahrungen die ich nicht missen möchte!

Alan - Wie viel hat sie alben aufgezeichnet

Ela - Nun das waren:

2004 Out of my Universe ( mit meiner ersten Band Com'n Rail)

2008 Passion

2011 Make my Day

2014 Nervous Breakdown

Sideprojeke: Jürgen Blackmore's Voices (Guest)

und EBCROXX ELA-Blackmore-Carey

Alan - Sie spielen in CR?

Ela - Ja wir waren dieses Jahr in CR eingeladen in Kraslice und Prag.

In Kraslice hatten wir leider ein Problem, aufgrund gesundheitlicher Probleme unseres damaligen Gitarristen.Ich hoffe wir können das nachholen ,denn wir waren alle sehr traurig darüber! Leider kann man nicht alles beeinflussen und manchmal sind einem die Hände leider gebunden...

Prag war toll! Hier hatten wir dann zum Glück einen Gitarristen gefundener bereit war uns aus zu helfen!

Ich muss sagen die Menschen in Cr haben uns mit offenen Armen empfangen, ein super nettes Publikum und eine tolle Location! Das hat uns sehr beeindruckt!

Wir haben uns sofort wohl gefühlt. Nochmals Danke an die Menschen die es möglich gemacht habendes wir dort unsere Musik präsentieren durften!

Wir freuen uns auch nächstes Jahr wieder in der CR zu spielen! Zumindest hoffen wir das ;-)

Alan - Beliebt club oder festival?

Ela - Hmmm ...Also ich mag beides!

Ein Club hat den Vorteil das alles familiärer ist, man ist den Menschen näher,fühlt sich mitunter verbundener zum Puplikum.

Während es auch sehr spannend ist auf einem Festival zu spielen.Man trifft andere Musiker, kann sich austauschen, plaudern, und natürlich die Grösse der Bühnen.

Beides ist schön und hat seinen Reiz würde ich sagen!

Alan - Etwas neues am Horizont?

Ela - Natürlich! Wir schreiben gerade fleissig an neuen Songs fr das neue Album!

Wir haben gerade erst einen Wechsel zu einem anderen Label vollzogen, sind nun bei Massacre Records unter Vertrag und gerade ist alles einfach spannend und wir lassen unserer Kreativität freien lauf!

Wir planen natürlich auch unsere Live Shows und Tour 2017.

Ich denke es wird auch zum neuen Album ein neues Video geben.Also Vollgas!!

Alan - Wer spielte ein gemeinsames Konzert mit dir aus bekannt Bands?

Ela - Oje, das waren viele....

Die Scorpions,UFO, Doro, Edguy,Saxon,In Extremo,Eisbrecher,Grave Digger,U.D.O.,Joe Lynn Turner, J.R.Blackmore uvm...

Alan - Nachricht an die Fans in CR?

Ela - Ich bedanke mich bei allen Fans in CR für ihre Treue und ihren Support!

Ohne euch alle würde es uns gar nicht geben! Ohne euch wäre so vieles nicht möglich!

Wir lieben euch und Heavy Metal is the Law!

Eure ELA

Alan - Danke

Ela - Ich bedanke mich auch ganz herzlich bei dir Alan! Und bei Radio Blatna für den Support und das tolle Interview!

Dankeschön :-)